Budovy jsou součásti našich životů, říká nový ředitel CPD

Jste ve funkci ředitele CPD od února letošního roku. Co vás na novém postu nejvíce překvapilo?

Členem Centra pasivního domu jsem od roku 2008, ale o jeho skutečných aktivitách jsem věděl jenom velmi málo. Odhaduji to tak na třetinu toho, s čím jsem se již seznámil a postupně se dále seznamuji.

Doba "hájení" vám ještě neskončila?

V době konání tohoto rozhovoru ještě neskončila, ale zbývá mi už jenom pár dní (doba hájení vypršela na konci dubna 2018). Doufám, že mě potom někde nezastřelí, až nebudu mezi „hájeným“ druhem.

Co považujete za nutné v chodu organizace změnit?

Úzce to souvisí s vaší první otázkou. Jako člen CPD jsem měl jenom velmi malé povědomí o aktivitách centra a vůbec jsem netušil, co konkrétně se zde všechno dělá a s jakými konkrétními výsledky. To je asi bod číslo jedna, který je potřeba rychle změnit. A to jak vůči členům sdružení, tak i vůči široké veřejnosti.

V kterých projektech budete dále pokračovat a které projekty skončí?

Centrum pasivního domu bude zatím dále pokračovat započatých projektech, včetně vzdělávání veřejnosti a podpory subjektů, které podnikají s odpovědností a ohledem na zdraví osob i životního prostředí. Co se týče rozvoje, osobně samozřejmě již vizi mám, CPD je však sdružením, tudíž moje osobní vize nemusejí být vůbec určující. Rád bych pokračoval ve vzdělávacích projektech, které budou zaměřeny nejenom na odborníky, ale také na děti, mládež a investory. Mnoho členů s tím možná nebude souhlasit, protože komerční přínos investice do dětí je velmi daleko. Já v tom ale smysl vidím. Pokud se nám povede již dětem a dospívajícím zábavně vysvětlit, že technické obory mohou být zajímavé a navíc přínosné, doufejme, že bude na trhu dost odborníků, kteří obor posunou od dob Marie Terezie zase o něco dále.

Je již vypracován nějaký plán až do onoho "magického" data 2020, které by mělo přinést řadu velkých změn?

Rok 2020 je už před námi. Do této doby je potřeba zlepšit prezentaci již dosažených výsledků, oživit členskou základnu a stanovit cíl do roku 2030. K tomu pak intenzivní prací směřovat. To, jestli aktivity CPD zredukujeme, nebo dojde k personálnímu posílení organizace a širšímu záběru, vám zatím nepovím.

Nebudu se vás ptát na klady evropské energetické směrnice, ale spíše na zápory, které se mohou v této souvislosti objevit nebo se již objevují. Nejčastěji je slýcháme z úst architektů – hovoří o omezování kreativity, či vlastně o konci architektury, zvláště té experimentální a skulpturální – a také od zastánců svobody rozhodování, kteří stavějí na první místo zdravé bydlení a nemají zájem o úspory energie, zejména pokud si ji sami umějí vyrobit. Z čeho mají lidé podle vašich zkušeností největší obavy a které mýty musíte nejčastěji vyvracet?

Kreativitu architektů již léta omezuje hlavně statika, ekonomika a také další profese týkající se technického řešení a zařízení budov. To, že to jde, dokazuje celá řada architektonických skvostů. Například Vila Tugenhat v Brně je od architekta navržena tak, že při použití v současnosti dostupných materiálů, prvků a technologií, by mohla být snadno postavena v pasivním standardu. A zcela jistě není jediná. Z předchozího působení mám tu zkušenost, že vytvářet problém a paniku je jednodušší, než najít funkční a estetické řešení. Je snadné konstatovat, že se cítím omezen, ale otázka je čím, v čem a také, kdo je se cítí omezen… Musíme vyvracet celou řadu mýtů (nejenom ve stavebnictví), které vycházejí z neznalosti a pohodlnosti. Je třeba shánět opravdu kvalitní informace a přemýšlet o věcech komplexně. Dnes už lidé ani zdaleka nevystačí s jednou profesí, a chce-li člověk uspět, musí se stále vzdělávat. Pasivní domy jsou výsledkem určitého souboru činností, které mají zcela prokazatelně velký potenciál, sledující nejnovější trendy ve společnosti, v technologiích i materiálech. Nabízejí úspory, komfort i staví cestu k soběstačnosti. Zajišťují ochranu stavebních konstrukcí, jejímž důsledkem je delší životnost, určují komfort z hlediska tepelné a akustické pohody, garantují zdravé prostředí, kdy v interiéru máte dostatek čerstvého vzduchu v jakékoli denní a roční době a z hlediska makroekonomického pohledu i nesporné benefity pro celou společnost díky menším emisím nečistot, které všichni dýcháme. V neposlední řadě bych měl zmínit i bezpečnost, kdy při výpadku dodávky tepelné energie máme dostatek času vše řešit v komfortních životních podmínkách. A to jsem zdaleka nevyjmenoval všechny výhody…

Jak si představujete ideální dům s energetickou spotřebou blízkou nule?

Především kvalitně navržený a postavený, připravený pro komfortní, zdravé a bezpečné užívání. To vše za velmi nízké potřeby energie pro dosažení požadovaného standardu. Teprve tady by se měla otevřít brána pro řešení a instalaci nových, rychle se vyvíjecích alternativních technologií a obnovitelných zdrojů. Jako jeden z dobrých příkladů bych uvedl třeba EUREF (Europäische Energie Forum) v berlínské čtvrti Schöneberg. Projekt už teď splňuje cíle ochrany klimatu, které si Německo vytyčilo do roku 2050. Zdrojem energie je fotovoltaika, energie z větru a bioplyn, který slouží k pohonu kogeneračních jednotek. Myslím, že tato čtvrť je dobrou inspirací nejenom v aplikaci chytrých „smart“ technologiích, energetické plusové bilanci, zdravému přístupu k elektromobilitě (s autonomním autobusem), ale také ukázkou výhod pasivních domů a jejich spojením s moderními technologiemi.

Zatím ale nestavíme tak, jak nám rychlý pokrok v technologiích a materiálech dovolí, ale tak, jak nám finanční situace dovolí. To je napříč stoletími konstantní. Nesouvisí to i s tím, že se pojem "pasivní dům" stává spíše marketingovým heslem, který zneužívají prodejci a posouvají tím kritéria PD podle jejich potřeb?

To, že se staví dle finančních možností je jasné. V Čechách je mnoho stavebníků, kteří si potřebují postavit stejně veliký dům jako soused, i když oni na to nemají a soused na to má. Lidé mají často na realizaci špatných a zbytečně velkých projektů. S argumentací, že pasivní domy jsou drahé nesouhlasím, protože jsem viděl mnoho drahých realizací, které s komfortem, zdravím, nízkými náklady na provoz, údržbu a nízkou potřebou energie mělo pramálo společného. Obecně lidé v současnosti mají peněz dost, utrácejí je však za to, co je vidět hned, proto často investují do věcí spotřeby. Samozřejmě, dobré myšlenky se historicky vždycky zneužívaly, tudíž i prodejci budou využívat kvality principů pasivních domů pro své marketingové strategie. V Centru máme zkušenost s firmami, které odcházejí poté, co si díky naší podpoře udělali dostatečně dobré jméno v lokalitě. Nevyčítáme jim to. Je to otázka přístupu a rozhledu. V CPD nechceme být omezeni současným ekonomickým pohledem jednotlivců, a už vůbec nechceme být omezeni jako nezisková organizace v myšlenkách a tvorbě podmětů budoucích výzev. Nejsme marketingovou skupinou pro naše členy. My se hlásíme k vizi realizace budov podle požadavků a udržitelného rozvoje společnosti 21.století.

Jak je to vlastně s požadavky na PD u nás a v ostatních evropských státech, jak se metodiky liší, a jak lze postihnout ty, kteří s těmito hodnotami "čarují"?

Bohužel s každým požadavkem se dá „čarovat“. Myslím, že žijeme v zemi, kde je toto umění na velmi vysoké úrovni. V některých zemích jsou více diplomatičtí, jinde více obchodně zdatní. Historicky máme ve vývoji blízko k Rakousku a Německu, kde jde více o výsledek nežli o „čarování“. Otázka zní, kde chceme jako společnost být. Je to podle mého názoru spíše ve změně myšlení lidí, než v postihu.

Co považujete za nutné ještě do budoucna ošetřit a domyslet v oblasti staveb a energií?
Jaké je podle vás budoucnost zdravého bydlení v souladu s přírodou v digitálním světě nového tisíciletí?

Každý rok nám jenom rodinné domy v České republice seberou minimálně 1 až 2 hektary půdy, který lze využít na pěstování potravin či na zachování životního prostředí pro rostliny a zvířata. Mám za to, že bychom měli do budoucna realizovat koncept, který bude ten zbývající volný prostor zatěžovat minimálně, ne-li přímo ochraňovat. To znamená budovy, energetické zdroje a systémy je dobré domyslet tak, aby rozvíjely technologií komfort a hlídaly lidské nedostatky v zacházení s energií.

To zní jako vaše nová mise v Centru pasivního domu. Komplexní přístup k bydlení v souladu s přírodou a s novými technologiemi…

Nevím, jestli se to dá nazvat jako mise, ale věřím, že cesta, kterou jsme se vydali, je správná, bude nás stále bavit a budeme na ni mít i dostatek energie. Můžeme být sice vizionáři, ale stále zůstaneme především techniky a fyziky, kteří respektují moderní trendy, ale znají také omezení fyzikálních zákonů.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji v nové funkci hodně zdaru.

Ing. Tomáš Vanický vystudoval ČVUT v Praze, obor stavební fyzika. Kariéru začal ve společnosti Enviros. V roce 2007 se podílel na zpracování Národního akčního plánu pro oblast obytných budov. Od roku 2011 se věnoval obnově budov v památkových zónách s cílem zlepšení jejich energetického standardu. V současné době je ředitelem Centra pasivního domu (CPD).

Pasivní domy si budete moci prohlédnout v rámci celosvětové akce Dny pasivních domů. Dává skvělou příležitost navštívit energeticky úsporné domy, byty, administrativní budovy a vyzpovídat jejich majitele. Využijte jejich ochoty a zeptejte se na vše, co vás v souvislosti s pasivními domy zajímá. Akce se koná od pátku 8. do neděle 10. června 2018. Bližší informace najdete na stránkách CPD http://www.pasivnidomy.cz/katalog-dne-pasivnich-domu/