Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Společné stanovisko MPO a SEI k problematice budov s téměř nulovou spotřebou energie

Datum: 30.3.2018  |  Autor: Ing. Josef Hodboď, TZB-info, obor Vytápění  |  Zdroj: MPO ČR
Ing. Vladimír Sochor
Ing. Vladimír Sochor

Možnost realizovat výstavbu nových budov, případně jejich významných stavebních úprav (pojem je vysvětlen v zákoně a vyhlášce) ve standardu budov s téměř nulovou potřebou energie NZEB, aniž by v budově byly využity obnovitelné zdroje energií, nebyl záměrem legislativců. Předpokládalo se, že nízký limit na potřebu neobnovitelných energií, neobnovitelnou primární energii, povede k jejich nahrazení obnovitelnou primární energií. Vývoj konstrukčních stavebních prvků, technických zařízení budov, však zřejmě předstihl původní legislativní záměr, a tak vznikl problém. Co s budovami, které plní požadavky na předepsanou energetickou náročnost, aniž by do jejich energetického hospodářství byla zapojena jakákoliv forma obnovitelných energií? Lze takové budovy realizovat nebo nikoliv? I na toto téma se diskutovalo u „kulatého stolu“ během veletrhu Aquatherm. Diskuze se zúčastnil i Ing. Vladimír Sochor, ředitel odboru energetické účinnosti a úspor, Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Skutečností je, že již před půl rokem, dne 4.8.2017, bylo na webu Ministerstva průmyslu a obchodu publikováno společné stanovisko ministerstva a Státní energetické inspekce. Jde o to, že MPO je garant za zákon č. 406/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a SEI je kontrolní orgán. Zveřejnění společného stanoviska bylo uvedeno takto:

Od 1. ledna 2016 začaly podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) nabíhat povinnosti spojené s plněním požadavků na budovu s téměř nulovou spotřebou energie.
Definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie je uvedená v § 2 odst. 1 písm. w) zákona jako „budova s velmi nízkou energetickou náročností, jejíž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů“.
Dlouhodobě se vedou diskuse, jakým způsobem vykládat termín „ve značném rozsahu“ a zejména, jakým způsobem se tento termín má projevit při zpracování průkazu energetické náročnosti budovy. Vzhledem ke skutečnosti, že se názory dotčených subjektů velmi lišily, proběhlo několik jednání mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu jako gestorem zákona a Státní energetickou inspekcí, jakožto kontrolního orgánu zákona, za účasti odborníků z praxe. Výstupem těchto jednání je Společné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu a Státní energetické inspekce k problematice budov s téměř nulovou spotřebou energie, které naleznete níže.

Zde je plné znění stanoviska, které je datováno k 17. červenci 2017:

Společné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu a Státní energetické inspekce k problematice budov s téměř nulovou spotřebou energie

Od 1. ledna 2016 začaly podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") nabíhat povinnosti spojené s plněním požadavků na budovu s téměř nulovou spotřebou energie. Definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie je uvedená v § 2 odst. 1 písmo w) zákona jako "budova s velmi nízkou energetickou náročností, jejíž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů".

Požadavky na energetickou náročnost budovy pro budovu s téměř nulovou spotřebou energie pak stanovuje prováděcí předpis, vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, ve znění pozdějších předpisů (dále "vyhláška"). Požadavky jsou stanoveny tak, aby hodnoty ukazatelů energetické náročnosti budovy - neobnovitelná primární energie za rok, celková dodaná energie za rok a průměrný součinitel prostupu tepla nebyly vyšší než referenční hodnoty ukazatelů energetické náročnosti pro referenční budovu (§ 6 odst. 1 vyhlášky). Vyhláška sice nastavuje přísnější požadavky na budovu s téměř nulovou spotřebou energie ve vybraných ukazatelích energetické náročnosti, nicméně primárně nestanovuje další požadavek na instalaci obnovitelných zdrojů energie (dále "OZE") v budově. Zde je spatřován rozpor v legislativě, která na jednu stranu udává jasnou definici, ale na stranu druhou ustanovení vyhlášky tuto definici ne zcela reflektují, přičemž tato skutečnost pak vede k právní nejistotě.

Na základě tohoto rozporu byla vyvolána další diskuse mezi MPO a SEl. Jelikož hlavním účelem zákona je přispět k zefektivnění nakládání s energií a to smysluplně, byl docílen konsensus nad názorem, že pokud zákon v § 7 odst. 1 písmo b) a c) stanovuje povinnost splnění požadavků na energetickou náročnost budovy s téměř nulovou spotřebou energie a tyto požadavky uvádí vyhláška, pak je dostačující splnit požadavky uvedené ve vyhlášce, a to doložit průkazem energetické náročnosti budovy.

Kontrolní orgán k této problematice dříve vyjádřil odlišný právní názor, nicméně po další podrobné a rozsáhlé analýze a spolupráci s odbornou veřejností, přičemž je důležité dále zohlednit také smysl a účel zákona, dospěl k názoru, který je prezentován v tomto stanovisku.“

Pod společným stanoviskem jsou podepsáni Ing. Vladimír Sochor, ředitel odboru energetické účinnosti a úspor, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ing. Pavel Gebauer, Ústřední ředitel, Státní energetická inspekce.

Energetičtí auditoři, autorizované osoby oprávněné ke zpracování energetických průkazů budov, jistě o stanovisku obou ústředních orgánů již ví. Na oblast budov, jejichž vlastníkem a uživatelem je orgán veřejné moci nebo subjekt zřízený orgánem veřejné moci (více méně ve vlastnictví státu a jeho institucí, i když toto vyjádření není úplně přesné), se povinnost standardu NZEB vztahuje od 1. ledna letošního roku bez omezení na velikost energeticky vztažné plochy. V oblasti ostatních subjektů - majitelů je letos spodní limit povinnosti NZEB určen více než 1800 m2 energeticky vztažné plochy. Nově stavěných takto velkých objektů, respektive které získají stavební povolení v tomto roce, nejsou tisíce, spíše stovky. Jde o investičně silné investory, a lze předpokládat, že na základě především jejich tlaku bylo vydáno výše zmíněné stanovisko. Proto lze současně vyjádřit i spokojenost s činností obou institucí, že takové stanovisko směřující k jednotnému výkladu, vydaly.

Je skutečností, že stanovisko MPO a SEI není zákon, není to vyhláška, jeho právní význam je nižší. Nicméně pro odbornou praxi je jedním ze zásadních vodítek, jak dodržovat principy „dobré praxe“ do té doby, než dojde k případné úpravě legislativy. Například tak, aby byl podíl primárních obnovitelných energií v energetickém hospodářství budov vyjádřen jednoznačně technicky kvantifikovatelným způsoben, například procentním podílem. Ten by mohl být stanoven s dlouhodobou perspektivou nikoliv skokového, ale plynulého růstu od současné nuly (v některých případech) s korekcí na technické možnosti praxe.

Podle statistiky ČSÚ bylo v roce 2017 vydáno celkem 84164 stavebních povolení, z toho 32069 se týkalo bytových budov. 14875 povolení se týkalo změn dokončených budov a 17194 nové výstavby. Čísla týkající se výstavby bytů v letech 2016 a 2017 jsou v tabulce.


Pokud vezmeme budovy k bydlení, tak je zřejmé, že počet budov, které budou muset splnit standard NZEB, v dalších dvou letech prudce vzroste. Rodinný dům s energeticky vztažnou plochou nad 1800 m2 si lze v běžných finančních možnostech těžko představit, ale nad 350 m2 v roce 2019 již může být limit překročitelný možná v desítkách případů. V roce 2020 pak půjde o přibližně deset tisíc rodinných domů. Protože v bytových domech jsou běžně desítky bytů, půjde o minimálně desetinásobný růst ze současných několika set budov.

Problematika NZEB a jejich průkazů energetické náročnosti se tak během dvou let dotkne více než desítky tisíců stavitelů ročně, kteří budou muset problém podílu primární obnovitelné energie v jejich domech řešit. Ze strany MPO a SEI je stanovisko vydáno a lze doufat, že je a bude v praxi respektováno.

Vydávání stavebních povolení je v gesci stavebních úřadů, které spadají pod Ministerstvo pro místní rozvoj. „MMR vykonává funkci ústředního správního úřadu ve věcech územního plánování včetně územního rozhodování podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a podle dalších právních předpisů. MMR vykonává metodickou činnost, usměrňuje a sjednocuje výkon státní správy a praxi orgánů územního plánování a stavebních úřadů na úseku územního plánování a územního rozhodování.“ Z výše uvedené citace z webu MMR je zřejmé, že pro jednoznačný postup stavebních úřadů vůči budoucím desítkám tisícům stavebníků rodinných domů žádajících o stavební povolení by bylo vhodné, pokud by se MMR ke společnému stanovisku MPO a SEI připojilo. Aby v tomto směru informovalo stavební úřady ke sjednocení názoru. Tedy aby od stavebníků rodinných nepožadovaly více, než jim jednoznačně ukládá legislativa a nejednoznačná ustanovení nevykládaly v jejich neprospěch. Tedy pokud požadavky NZEB splní i bez „značného rozsahu“ obnovitelných zdrojů energie. Pojem „značný rozsah“ je pojem politický a do technické praxe, což stavebnictví určitě je, nepatří.

 

Hodnotit:  

Datum: 30.3.2018
Autor: Ing. Josef Hodboď, TZB-info, obor Vytápění   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (1 příspěvek, poslední 30.03.2018 14:14)