Lehké meziokenní vložky
Lehké meziokenní izolační vložky (MIV) jsou velmi častou konstrukcí v panelových domech. Proto by se jejich opravě či výměně měla věnovat patřičná pozornost. Laická veřejnost, která je majitelem bytů v panelových domech, k problematice jejich revitalizace však přistupuje neodborně. Často spolu se stavební firmou najdou levné řešení, které může v budoucnu znamenat vážné problémy.
Lehké meziokenní izolační vložky (MIV) jsou typickým prvkem mnoha panelových domů. Jde o část stěny mezi okny. Z vnější strany je zpravidla barevné sklo, z vnitřní pak deska na bázi dřeva, obvykle dřevovláknitá deska. Konstrukčně se jedná o dřevěný rám, v němž je (z interiéru) dřevovláknitá deska, parozábrana, minerální plsť, vzduchová dutina a sklo. Problémy těchto MIVek jsou obvykle následující:
- špatné utěsnění mezi rámem MIVky a parapetním panelem, popřípadě oknem
- napadení ukotvení MIVek korozí vedoucí až k totálnímu uvolnění
- plíseň mezi MIVkou a sousedními konstrukcemi v důsledku tepelných mostů a zatékání, často je i část rámu MIVky úplně zničena
- nedostatečná tepelná izolace způsobená nejen dřívějšími mírnějšími požadavky, ale hlavně zhroucením a sesutím minerální plsti z horní části MIVky do dolní
- nedostatečná požární odolnost
Z těchto důvodů je nutné se při rekonstrukci panelových domů MIVkami důkladně zabývat. V praxi se používají různé způsoby dané statickými vlastnostmi domu i realizačními firmami a zákazníky.
Požadavky na MIV
MIV tvoří část pláště budovy a proto jsou na ni stejné požadavky jako na kterýkoliv jiný obvodový dílec či obvodovou část. Za nejdůležitější vlastnosti lze považovat především pevnost. MIV musí odolat nárazu těžkého a měkkého břemene (imitace pádu osoby) tak, aby nedošlo k poškození konstrukce. MIV musí splňovat požadavky na požární odolnost v případě, že se MIV nachází na rozhraní dvou požárních úseků (požárním úsekem je zpravidla jeden byt či schodiště), což je téměř u všech domů. Dalším důležitým požadavkem je tepelně izolační vlastnost, MIV musí splňovat ČSN 73 0540-2 z listopadu 2002 a případně změnu Z1 z března 2005, což znamená, že pokud je plošná hmotnost všech vrstev z interiéru až po tepelnou izolaci včetně do 100kg/m2, musí být součinitel prostupu tepla U menší jak UN = 0,3 W/(m2.K). Při větší plošné hmotnosti pak UN = 0,38 W/(m2.K). Stejná norma pak předepisuje nejnižší povrchovou teplotu, což se týká zejména míst, kde je napojena další konstrukce (u parapetů, nadpraží, u oken) a absolutní vzduchotěsnost ve styku MIV s okolními konstrukcemi. Při nevhodném řešení MIV může být problémem i kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce, a to opět zejména v napojeních na okolní konstrukce. Mezi nezanedbatelné požadavky zejména u rušných míst pak patří hlukový útlum.
Mezi významné požadavky patří i pevnost konstrukce, neboť svislá část MIV slouží jako nosník pro okna, která musí být na bocích kotvena minimálně ve třech bodech.
Některé přístupy k řešení MIV při revitalizaci panelového domu
MIV je ze statického hlediska výplň mezi tuhými částmi montovaného železobetonového objektu. Podle toho se k nim také musí přistupovat a buď zajistit tuhé připojení k okolním konstrukcím a nebo naopak zajistit možnost dilatačních pohybů. Časté způsoby přístupu k tomuto stavebnímu problému v rámci regenerace panelového domu jsou následující:
Ponechání MIVky
Některé stavební firmy stávající meziokenní vložku ponechají, vyndají z vnější strany sklo, místo kterého osadí nějakou desku, např. CETRIS a následně pak z vnější strany provedou zateplení kontaktním zateplovacím systémem. Horší variantou tohoto řešení je zbudování další dřevěné konstrukce tak, že mezi stávající MIVkou a novým zateplením vznikne vzduchová dutina.
Tento způsob zateplení je vhodný pouze z hlediska zásahu stavební firmou do jednotlivých bytů. Všechny práce se provádějí z vnější strany, v bytě však zůstane původní konstrukce obvykle s neznámou únosností ukotvení stávající MIVky i s neznámým stupněm degradace původní konstrukce.
Vyzdění MIVky
Další způsob je naopak zcela radikální - stávající MIVka se vymontuje a místo ní se vzniklý otvor vyzdí z plynosilikátových tvárnic, které se obvykle z vnější strany zateplí. Tento způsob je z hlediska budoucí trvanlivosti velmi vhodný, je však nutné se vyvarovat některých úskalí. V prvé řadě je nutné staticky posoudit únosnost konstrukce, na které budou tvárnice položeny. Je nutné posoudit i ukotvení těchto panelů. Tvárnice musí být vyzděny tak, aby došlo k jejich provázání s konstrukcí, do které jsou vyzděny. Projektanti - statici toto často řeší osazením ocelových úhelníků. V tomto případě je pak nutné posoudit takto vzniklý tepelný most a případnou kondenzaci vodní páry na ocelové konstrukci, čímž by mohlo dojít k reznutí oceli. U tohoto způsobu řešení MIVky je také nutné posoudit tepelný odpor, a to zejména ve vztahu, zda se jedná o lehkou (do 100 kg/m2) nebo těžkou konstrukci.
Výměna MIVky
Posledním způsobem přístupu k zateplení MIVky je její výměna za jinou, popřípadě za obdobnou konstrukci. Výhoda tohoto přístupu je v rychlosti provedení a v tom, že nová MIV ve srovnání s vyzdíváním výrazně méně zatěžuje parapetní panel, na kterém je osazena. I při výměně MIVky za novou lehkou konstrukci však může vzniknout problém se statikou konstrukce. Pokud je totiž nová MIV vyrobená obdobně jako původní, avšak má tloušťku 180 mm, dosahuje její váha přes 100 kg na běžný metr, což již může být nad hranici bezpečné únosnosti parapetního panelu. Pro svoji rychlost je výměna MIV za nový dílec velmi oblíbena a proto existuje mnoho výrobců MIVek z různých materiálů i s různými povrchovými úpravami. Nejčastější konstrukce je dřevěný rám tloušťky 160 mm, na kterém jsou z obou stran CETRIS desky. Tepelná izolace je mezi deskami a obvykle se jedná o minerální vatu. V konstrukci pochopitelně nechybí parozábrana na vnitřním líci tepelné izolace.
Velmi zajímavou konstrukci používá firma Leone, která asi jako jediná vyrábí MIVky z pěnového polyuretanu, což je materiál s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi. Vnější líc tvoří opět CETRIS desky, v případě zájmu investora lze použít i keramzitbetonové desky. Výhodou těchto MIVek je jejich velmi nízká hmotnost.
Místo MIVek lze použít i neotevíravé okno, kde je místo skla použita tepelněizolační sendvičová deska. Toto řešení je však cenově náročné, přitom tepelně izolační vlastnosti nejsou dobré.
Meziokenní vložky vyrábí například firmy Rehau, Alkuprimus, Leone. Různé meziokenní vložky vyrábí či si nechávají vyrábět stavební firmy, takže na trhu je nepřeberné množství různě kvalitně a odborně vyrobených meziokenních vložek. Jejich kvalita se však pravděpodobně začne zkoušet až tehdy, když dojde k jejich vypadnutí nebo když neodolají patřičnou dobu při požáru.
