Historická zemědělská usedlost v kantonu St. Gallen ve Švýcarsku

Zemědělská usedlost se nachází nedaleko východního cípu Curyšského jezera. Areál sestává ze dvou samostatných budov – hospodářské a obytné části, které obklopují dvůr ve formě malého otevřeného prostranství uměle vytvořeného v kopcovitě zvlněném terénu. Obě stavby na bázi dřeva jsou situovány volně v krajině, v blízkém kontaktu s přírodním chráněným územím. Zejména obytná budova, je typickým příkladem východošvýcarského typu venkovského obytného domu – statku („Ostschweizer Bauernhaus“) a je památkově chráněna. S podobnými příklady je možno se setkat především v kantonech St. Gallen, Appenzell Ausserrhoden a Appenzell Innerrhoden.

Počátky usedlosti lze podle zpráv předchozích majitelů klást do doby někdy kolem francouzské revoluce (tedy kolem roku 1790). Zachované části konstrukcí a tvaroslovné pojetí některých architektonických prvků tomuto předpokladu odpovídají, nicméně přesnější údaj o stáří jádra objektu by bylo možné získat např. dendrochronologickým datováním dřevěných konstrukcí, které nebylo provedeno. Podle úředních záznamů propachtoval v roce 1969 statek tehdejší majitel nájemci, který zde bydlel a byl zemědělsky činný do roku 1976, kdy byl statek prodán jinému majiteli, který již usedlost využíval pouze pro bydlení.

V posledních letech s příchodem dalšího nového majitele probíhaly úvahy o přestavbě a rozšíření. Vzhledem k tomuto záměru bylo potřeba před zahájením projektových prací provést rámcový stavebně architektonický průzkum a zároveň zaměření původního stavu objektu. Vytvoření grafických výstupů ve formě 2D výkresů stavu usedlosti byly také podmínkou památkových institucí při projednávání projekčních záměrů. Pozornost byla věnována především památkově chráněné obytné části usedlosti, která nebyla doposud nikdy podrobněji zdokumentována. S využitím získaných informací byl vytvořen také 3D model aktuálního stavu.

Obytné stavení je situováno do relativně příkrého terénního zlomu. Má sevřenou čtyřpodlažní hmotu na obdélném půdorysu, s jednoduchou, široce rozkročenou sedlovou střechou s přesahy ve štítu a náběhy o nižším sklonu u okapních hran. Hřeben střechy je kolmý na podélnou osu objektu. Vysoký zděný sokl je vetknut do terénu a obsahuje polozapuštěný suterén využívaný pro skladování. Na masivní podnoži je usazena dřevostavební část s obytnými podlažími, z nichž dvě jsou vestavěna do vysokého krovu. Konstrukčně se jedná o třípodlažní dřevěný sloupkový skelet částečně s hmotnými fošnovými výplněmi vsouvanými do drážek ve sloupcích, částečně opláštěný vnějšími a vnitřními obklady různého typu na bázi dřeva. Stropy jsou trámové nebo kazetové. K nejstaršímu jádru budovy byly postupně přičleňovány drobné přístavby, takže z původně takřka čtvercového půdorysu vznikl současný obdélný. Část nejnovějších přístaveb v nárožích přízemí a suterénu je zděná. Rozšíření střechy zahrnulo přístavby do jednotného objemu.

Dispozičně i konstrukčně se jedná ve všech podlažích o dvojtrakt, přičemž nedaleko středu půdorysu se nachází robustní centrální sloupek a v 1.NP kachlová kamna se zděným komínem prostupujícím celou dřevěnou konstrukcí. Nejstarší jádro objektu je tak členěno přibližně na čtyři kvadranty. Obytné místnosti jsou situovány od svahu v jižní části půdorysu, zatímco v severní se nachází schodiště a obslužné místnosti. Do severozápadního cípu půdorysu všech podlaží jsou vloženy moderní koupelny.

Původní hlavní vstup do budovy byl zřejmě z východu přímo do schodišťové předsíně v 1.NP, ale již v historicky vzdálené minulosti byl ochráněn dřevěnou přístavbou zádveří se sníženou úrovní podlahy, do které se vstupuje z jihu. Novodobé zásahy navázaly na toto zádveří přístavbou kotelny, která sjednotila půdorys v severovýchodním rohu do zarovnaného obdélníku. Samostatný vstup je také do kuchyně ze severu. Nejprostornější částí interiéru je typická dřevěná světnice s částečně oddělenou jídelnou v 1.NP. Kamna v jádru dispozice mají směrem do světnice otopnou funkci, ale zároveň prokládací okénko, které umožňuje přímé zásobování jídelny z kuchyně, kam jsou kamna situována plotnami a hlavními přikládacími otvory. Toto komfortní a téměř palácové řešení umožňuje tedy nejen oddělení špinavého provozu při manipulaci s kouřem a palivem, které známe i z našich venkovských usedlostí, ale také oddělení kuchyně s nepříjemnými pachy a ostatními obtěžujícími jevy. Pokud je toto řešení původní, lze předpokládat, že dané uspořádání by bylo odrazem společenského postavení majitele, protože bez sloužícího personálu by toto řešení nebylo pro život rodiny výhodné. Novodobě byla upravena světnice přilehlá k jídelně, která byla rozšířena verandou s prosklenými výplněmi směrem k dřevěné terase nově vysunuté z jihozápadní části půdorysu. Dvojice obytných místností ve 2.NP – původně pravděpodobně určených k především ke spaní rodiny majitele – jsou kromě již zmíněné moderní koupelny, doplněny prostorami malých skladů pod šikminami rozšířené střechy. Nejvyšší podlaží obsahovalo původně menší obytný prostor osvětlený jen drobnějšími okny v jižní fasádě. Novou vestavbou pultového vikýře byla užitná plocha tohoto patra na konci 20. století zvětšena, ale zároveň dosti zasažena výtvarná koncepce původní hmoty budovy. Na druhou stranu tento zásah přinesl uživatelům nádherné výhledy jihozápadním směrem k Curyšskému jezeru.

Kromě výrazně pohledově exponovaných střešních rovin je v exteriéru nejvíce uplatněna jižní až zámecky působící fasáda s rastrem šestitabulkových šambránových oken doplněných žaluziovými okenicemi. Zatímco okenní výplně jsou na celém objektu novodobou evokací původního členění, některé z okenic včetně mechanických detailů odpovídají klasicizujícímu období. Plocha jižní fasády je obložena tradičními překládanými světle natřenými zaoblenými šindely. Přístavba předsíně se odlišuje obkladem svislými prkny s krycími lištami. Přístavba světnice u vysunuté terasy přiznává svůj dřevěný skelet s prkennými obklady i v exteriéru v přírodním odstínu. Ostatní fasády zachovávají odstín a drobné měřítko šupinového obkladu, nicméně již v moderním pojetí v obdélném formátu.

V objektu se přes velkou míru soudobých zásahů nachází celá řada zachovaných nebo repasovaných a kopírovaných historických dřevěných prvků, konstrukcí, dveřních kování, mříží apod. Štítu hlavní fasády dominují boží muka a exteriér je obohacen výpravnými lucernami a charakteristickým zvonem u hlavního vstupu.

Metoda průzkumu

Zaměřování probíhalo tradičními prostředky za použití standardního optického geodetického přístroje s ručním doměřováním druhotných souvislostí. Výsledný soubor tisíců bodů s přiřazenými souřadnicemi ve všech třech osách byl společně s obsáhlou fotodokumentací a terénními náčrty podkladem pro tvorbu 2D elektronických výkresů. Dílčí architektonické prvky hlavně vnějšího tvarosloví a výplní pláště byly zaměřovány samostatně s o řád vyšší přesností a přímo na místě dokumentovány ve formě kreseb a digitálních 2D výkresů.

Jednalo se o kontinuální proces zjišťování různých tvarových vazeb, odchylek a deformací struktury s postupným zpřesňováním zjištěných údajů. Podařilo se zachytit, i bez možnosti ověřit některé věci druhým kontrolním měřením, to podstatné v přijatelné míře přesnosti cca 1 cm. Rozměr v cm byl přiřazován jako nejbližší směrodatná hodnota u nepravidelných prvků, které byly zaměřovány v mm. U delších rozměrů mohou být odchylky místně vyšší. Výsledné výkresy jsou zkoordinované a v rámci dané přesnosti si odpovídají. Výjimkou mohou být prvky střechy nebo konzoly říms přesahujících vaznic, kde nebylo možné na místě přesněji zaměřit deformaci střechy. Zvláště výšky a lom střechy po délce se mění tak, že bez možnosti vylézt na strmou šikminu nelze přesněji tyto aspekty danou metodou zachytit. Případná odchylka vaznic ve výkresech bez opětné dosažitelnosti stavby není minimalizována a tak v jednotlivých výkresech se u dvou až tří vaznic objevuje rozdíl až 3,5 cm. Toto se projevuje při porovnání půdorysů a odpovídajících pohledů. Číselné údaje u kót ve výkresech jsou zaokrouhleny na 0,5 cm. Přesnost u zaměření výplní a oměření dílčích prvků stoupá, přesto je v rámci jednotnosti dokumentace uváděna v daném zaokrouhlení. Lokální odchylky a některé nekótované návaznosti je nutno při nepravidelnosti prvků považovat za orientační schémata prostorových vazeb. Profilace zhlaví trámů je naznačena pouze orientačně – nebyla přesně zakreslována ani zaměřena.

Přestože nebyl prostorový digitální model původně požadován, byl nakonec později „ručně“ vytvořen na základě 2D výkresů a ostatní 2D dokumentace. Proto nebyla při zaměřování použita ani uvažována přímá transformace zaměřeného souboru bodů pomocí konkrétního softwaru, který by mohl případně generovat 3D model přímo a automaticky. Za cenu vyšší pracnosti a jisté nelogičnosti při dvojitém převodu mezi 3D a 2D prostředím bylo alespoň dosaženo vyšší kontroly správnosti zjištěných dat a také možnosti přiřazovat přímo při tvorbě grafických výstupů některým prvkům nebo konstrukcím základní atributy zjištěné během průzkumu a doplňovat konstrukční vazby, které nebyly v průběhu nedestruktivního přístupu zřejmé na místě. Dalo by se říci, že tímto přístupem byl průzkum dokončován a zpřesňován, spekulativní rovina informací dostávala logičtější strukturu a částečně nahradila chybějící možnost dodatečných dílčích kontrolních zaměření.

Zachycení tvaru s náležitou přesností a objasnění konstrukčních souvislostí pouze povrchovým ohledáním bylo, vzhledem ke konstrukci, stáří budovy a časovému omezení pro dobu průzkumu, relativně náročným úkolem. V jádru více než dvousetletá dřevostavba je zdeformována ve všech třech osách. Prakticky zde neexistuje přesný pravý úhel a neparalelnost vedení zdánlivě rovnoběžných hran je zde obvyklá. Také spolehnutí na přímost dílčích prvků nebylo možno očekávat ať již kvůli tvaru v době zabudování nebo z důvodu dotvarování v průběhu života stavby. Zkroucené nosné části byly časté a odchylka od horizontály u podlah dosahovala v extrémním případě i 10 cm a hřeben střechy se odchyluje od teoreticky zamýšlené podélné osy v řádech decimetrů. Z hlediska přesnosti bylo při použití výše popsaných prostředků dosaženo pravděpodobně maximum možného. Vyšší úrovně výstupů by bylo možné dosáhnout za daných časových podmínek už jen nasazením prostorového scanneru.

Závěr

Zdokumentovaná usedlost představuje velice zajímavý příklad tradiční venkovské architektury jiného kulturního okruhu, než s jakým se můžeme setkat v prostředí České republiky. Některé odlišné principy architektonického, konstrukčního a funkčního utváření objektu vznikají na základě specifických společenských a přírodních podmínek. Porovnáme-li tyto švýcarské v podstatě centrální, vícepodlažní a samostatně stojící venkovské dřevostavby důsledně oddělující obytný a hospodářský provoz s našimi uzavřenými dvorcovými nebo soliterními přízemními nebo nanejvýš jednopatrovými podélně orientovanými usedlostmi, můžeme najít celou řadu důvodů, které vedou k těmto odlišnostem. Kromě převládajícího reliéfu krajiny a odlišného způsobu hospodaření může jít také například o v historii jinou sociální strukturu venkovské společnosti a také přece jen o rozdílné postavení dřeva jako konstrukčního materiálu. Stavby ze dřeva byly historicky v našem prostředí spojovány převážně s nižší civilizační a společenskou úrovní a přinejmenším posledních 250 let jsou pod tlakem stavební legislativy omezující rozvoj tohoto druhu výstavby. V ukázaném švýcarském případě je také nanejvýš pozoruhodné, jak venkovská dřevostavba, obývaná bez přerušení a společenských výkyvů po několik set let, je schopná sloužit svému účelu a absorbovat postupně stavební zásahy vyvolané požadavky zvyšující se životní úrovně, aniž by došlo k závažné ztrátě historické podstaty stavby nebo narušení malebného rázu krajiny.

Zdroje: archiv autora

Autor fotografií: Ing. Kateřina Mertenová, Ph.D.

Ing. Arch. Martin Augustin, Ph.D.
agtin@email.cz
design, architektura a projektování, poradenství v oboru energeticky efektivních a pasivních budov, pedagogická a přednášková činnost ve spolupráci s CPD Brno a FSv ČVUT