Partneři projektu Regenerace domů

logo Weber
logo Thomsit Ceresit
logo PCI



Architektonické dědictví vyžaduje specifický přístup

Datum: 14.6.2010  |  Autor: Ing. arch. Miloš Solař  |  Organizace: Národní památkový ústav

Projdeme-li si výčet opatření podporovaných programem Zelená úsporám, dojdeme k tomu, že velká část z nich požadavkům péče o zachování architektonického dědictví nevyhoví. U chráněných staveb je velmi důležité, aby si vlastník či projektant přijatelnost záměru hned na začátku ověřil u příslušného regionálního pracoviště NPÚ.

Problematiku energetických úspor není u staveb rozumné omezit pouze na zateplování případně využívání alternativních zdrojů energie. Energii spotřebovává nejen vytápění, ale také nucené větrání a chlazení. Podstatně ovlivňují spotřebu nároky užívání, tedy rozhodnutí, které prostory se budou vytápět a na jakou teplotu. Energie je potřeba na výrobu stavebních materiálů, jejich dopravu a následně na likvidaci odpadu.

Životnost navrhovaných stavebních opatření a náročnost jejich likvidace po dožití by proto měly být jedním z podstatných kritérií rozhodování o zvažovaných úpravách. Na druhou stranu požadavek zateplení není v některých případech motivován pouze úsporou energie, ale je potřebný pro zajištění pohody vnitřního prostředí. Vzhledem k tomu, že zateplení staveb bývá často spojeno s jejich utěsněním, je potřeba se zabývat zároveň s návrhem zateplení také hygienou vnitřního prostředí a bezpečností (plynové spotřebiče v utěsněném bytě). viz např. Deník.cz 14.10.2009, "Plynařský technik není vinný smrtí chlapce":... Zároveň řekl, že vinu mohou nést spíše matka a nevlastní otec chlapce, kteří dopustili velké znečištění karmy, dále v domě nechali vyměnit původní dřevěná okna za plastová, jež mnohem méně propouštějí vzduch,...

Stejně tak není vhodné otázku omezovat pouze na technická či ekonomická hlediska. Architektura je pro život člověka důležitá. Všichni chceme žít v krásném a podnětném prostředí. Novostavby musí nejen vyhovovat technickým normám, ale také by měly být kvalitní architektonicky. Chcete-li: Novostavby by měly být krásné v celku i detailu. Připomínka architektonických hodnot je aktuální i ve vztahu k panelovým domům. Panelák se stal symbolem úpadku architektury. Na sklonku osmdesátých let 20. století se zdálo, že nic strašnějšího než paneláky nás potkat nemůže. Nevkusné nástavby, nepovedené barevné aplikace a další necitlivé úpravy panelových domů via facti prokázaly, že může. Teze, že "cokoliv" je lepší než původní panelák, není opodstatněná.

Pojem "fasáda" se odvozuje z latinského "facies", které se překládá jako zevnějšek, podoba, obličej, ale také jako krásný vzhled, sličnost, spanilost, krása nebo půvabnost. Exteriér staveb je významným činitelem životního prostředí lidské společnosti a má nezanedbatelný vliv na kvalitu života. Prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a ve kterém se pohybuje, ovlivňuje jeho psychiku a hodnotovou orientaci. Zatímco většina interiérů má soukromý charakter a jejich pozitivní či negativní vliv vnímá omezená skupina lidí, působení exteriéru má daleko širší dopad. Počet lidí, kteří budou muset po relativně dlouhou dobu chtě nechtě konzumovat výsledek rozhodnutí o podobě exteriéru budov, by měl stavebníky motivovat k odpovědným rozhodnutím.

Výše naznačené můžeme shrnout tak, že v úvahu je potřeba brát také kulturní hlediska. U novostaveb a běžné poválečné výstavby - včetně výstavby panelové - se budou týkat především architektonického ztvárnění. U starších staveb a u architektonicky mimořádných příkladů architektury poválečné přibývá hledisko památkové hodnoty. Pod pojmem "památkové hodnoty" si v dané souvislosti představme zejména historický originál (dochované historické okenní rámy a dveře, omítky, původní povrchové úpravy, architektonické články a výzdobu), vzhled a princip užívání odpovídajících tradičních materiálů, které jsou předpokladem zachování podoby stavby při periodických opravách (dožilá prejzová krytina se nahradí opět prejzou). Nebo bychom mohli říci autenticita, tj. opravdovost, původnost, přesvědčivost. Nalepená polystyrenová římsa patří do Disneylandu a ne do oblasti seriózní památkové péče.

Část architektonického dědictví požívá právní ochranu a možnosti jeho úprav jsou omezeny zákonem. Památkově chráněny jsou nejen kulturní památky, ale i stavby na území památkových rezervací a zón. V obou případech má vlastník ze zákona (zákon č. 20/1987 Sb, o státní památkové péči v platném znění) povinnost zamýšlenou úpravu (včetně obnovy oken, nátěru fasád, zateplení či osazení technických zařízení typu solárních kolektorů nebo fotovoltaických článků) předem projednat s orgánem státní památkové péče. Je dobré si uvědomit, že památkovým zákonem jsou u chráněných staveb omezeny i úpravy, které stavební zákon obecně ponechává bez regulace.

Bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o chráněný objekt či nikoliv, platí, že nepřiměřené prostředky mohou architektonické dědictví znehodnotit. I v těch případech, kdy je reálné dosáhnout snížení energetické náročnosti bez poškození kulturních hodnot, je proto obvykle nezbytné volit specifické přístupy. Česká komora architektů, Národní památkový ústav a Státní fond životního prostředí přijaly 18. května 2009 společné prohlášení, ve kterém tuto skutečnost formulují takto:

"Shodujeme se v názoru, že snižování energetické náročnosti staveb a zájem na ochraně architektonického dědictví lze alespoň v některých případech skloubit. To však vyžaduje, aby pro specifickou oblast architektonického dědictví byly podmínky "ušity na míru". Neměly by být podporovány úpravy, které jsou ze své podstaty konfliktní a podpořena by naopak měla být ta opatření, kterými lze dosáhnout energetických úspor bez ohrožení kulturních hodnot. V oblasti architektonického dědictví je potřeba počítat i s malými kroky, individuálními návrhy a hlavně s opravami dochovaných historických konstrukcí a prvků, mezi jinými i okenních rámů."

Problematika zateplování včetně výměny oken je v památkové péči aktuální dlouhodobě. Loni se zvýraznila zveřejněním programu ministerstva životního prostředí "Zelená úsporám". S ohledem na charakter podporovaných opatření je zřejmé, že program je směřován k jinému segmentu staveb, než je architektonické dědictví. To vlastníky památkově chráněných staveb znevýhodňuje. V této věci nicméně již došlo k částečnému zlepšení omezením počtu požadovaných opatření a připuštěním dotace nejen na výměnu oken, ale také na repasování stávajících, což je pro historické stavby velmi důležité (viz 2. změna ze srpna 2009). Druhým problémem je zkratkovitost informací, které program doprovázejí a vysvětlují. I když tomu tak ve skutečnosti není, veřejnost a novináři si Zelenou úsporu ztotožnili s obložením fasád polystyrenem a výměnou oken za plastová. Takové zjednodušení ale není z více důvodů na místě. K tomu opět citace ze zmíněného společného prohlášení:

Partneři projektu TZB-info 2010 - Regenerace bytových domů
logo REGULUS logo DANFOSS logo IVAR CS logo KORADO
logo GEMINOX logo SUNPUR logo YTONG

"Za velmi důležitou považujeme informovanost. Není žádoucí, aby vlastníci byli motivováni k přípravě opatření, která by architektonické dědictví poškozovala a která by u památkově chráněných staveb následně nemohla být povolena. Včasnost a úplnost upozornění na to, co není v oblasti péče o architektonické dědictví přijatelné, může předejít zbytečným konfliktům. Včasná informace o tom, jak postupovat v případě památkově chráněných staveb, může napomoci dobrým řešením."

K tomu několik poznámek:

Projdeme-li si výčet opatření podporovaných programem Zelená úsporám, dojdeme k tomu, že velká část z nich požadavkům péče o zachování architektonického dědictví nevyhoví. U chráněných staveb je proto velmi důležité, aby si vlastník či projektant přijatelnost zvažovaného záměru hned na začátku ověřil u příslušného regionálního pracoviště Národního památkového ústavu, případně přímo u výkonného orgánu státní památkové péče. Seznam pověřených specialistů Národního památkového ústavu a další kontakty lze najít na webových stránkách www.npu.cz. O prostředky vložené do přípravy nekonzultovaných opatření by vlastník mohl bez náhrady přijít jejich zamítnutím z důvodu nepřijatelnosti z hlediska zájmů chráněných zákonem o státní památkové péči.

Z programu Zelená úsporám lze získat příspěvek nejen na výměnu stávajících oken za plastová, ale také na repasi existujících okenních rámů či na výměnu za rámy dřevěné nebo kovové. Podmínkou je ve všech případech dosažení lepších tepelně izolačních vlastností. U chráněných staveb je třeba počítat s požadavkem památkové péče na zachování stávajících oken, pokud jsou z kulturního hlediska hodnotná. Půjde například o původní bohatě profilovaná špaletová okna činžovních domů z přelomu 19. a 20. století. Už pouhou opravou a dotěsněním lze jejich izolační schopnost významně zvýšit. V některých případech je možné vsadit do stávajících rámů (obvykle vnitřních) dvojskla, či vnitřní rámy vyměnit za nová s dvojsklem. V případě výměny by měly být zachovány nejen materiál, ale také konstrukce okna a způsob jeho otvírání. Nahrazovat špaletová okna jedním rámem obecně není vhodné. Taková změna se totiž projeví poměrně výraznou změnou vzhledu, protože dvojitý rám působí na rozdíl od jednoduchého prostorovým dojmem. Důvody pro zachování špaletových oken jsou ale i technické. Pokud není zateplena špaleta, může být nahrazení dvojitého rámu jednoduchým z hlediska úspor energie kontraproduktivní. Zateplování špalety je přitom i historických staveb obvykle obtížně řešitelný problém. V úvahu by mělo být bráno i hledisko větrání. Objem potřebné výměny vzduchu je přímo úměrný kubatuře prostoru, počtu lidí a času. U tradičních oken obvykle stačí infiltrace. Pokud okna utěsníme, je potřeba větrání řešit jiným způsobem. Z hlediska úspor energie je optimální nucené větrání s rekuperací tepla. U historických staveb je ale vhodnost nuceného větrání obytných prostor problematická, mimo jiné pro obtížnou realizovatelnost. Utěsnění oken bez nuceného větrání znamená intenzivně větrat jejich otvíráním. Zanedbání větrání vede k problémům z hlediska hygieny vnitřního prostředí. Naopak příliš intenzivní otvírání vede ke zbytečně velkým ztrátám tepla. Je otázkou, zda má v oblasti architektonického dědictví výměna tradičních oken za novodobé okenní konstrukce s vysokou mírou utěsnění vůbec smysl.

Zateplení obvodových zdí může být nejen zvenku, ale i zevnitř. Vnitřní zateplení není z technických důvodů vhodné pro všechny stavby. V některých případech však může být vhodným řešením. Uvést lze např. funkcionalistické vily s železobetonovými stropy, u kterých není zásah do exteriéru přijatelný.

Zateplení fasád zvenku je obecně z pohledu péče o architektonické dědictví nežádoucí. V podstatě je lze vyloučit u fasád s plastickým tvaroslovím, ušlechtilými povrchy (např. sgrafita, nebo keramické obklady funkcionalistických domů) a u průčelí, jejichž architektonický výraz je založen na detailu, včetně hloubky špalety. Přijatelné je u hladkých fasád s běžnými omítkami, u nichž posunutí líce nečiní potíže. Podmínkou je shodná povrchová úprava jako výchozí. Ilustrativním příkladem mohou být nečleněné dvorní fasády, u kterých je možno uvažovat o zateplení zvenku za předpokladu, že budou opatřeny opět vápennými nebo vápeno-cementovými omítkami. Takové řešení je reálné, příkladem může být např. zateplení Husova sboru v Praze na Vinohradech. Požadavek použití klasických omítek limituje možnou tloušťku izolační vrstvy a vyžaduje zesílenou armaturu. Odlišná optická kvalita povrchových úprav standardně užívaných zateplovacích systémů spojená často s jejich agresivní barevností je z hlediska možnosti použití u památkově chráněných staveb velkou nepříjemností. Nabídka vhodných technických řešení zatím schází. Spolu se vzhledem (optickou kvalitou povrchu) je důležitý také způsob stárnutí. Cihelné zdivo pod opadávající omítkou v památkové rezervaci diváka nepřekvapí. Bude jej považovat za běžný příběh neúdržby. Objeví-li se ale na fasádě polystyren, ztratí divák důvěru v autenticitu prostředí. Polystyrenové kulisy přece nejsou památkami. I v tomto směru chybí vhodná technická řešení. U staveb, u kterých chceme zachovat historickou podobu ideálně v neomezeném časovém horizontu, by případné zateplení mělo být úpravou, u které je potřeba periodicky opravovat omítky či obnovovat nátěry, nikoliv měnit izolace. Tomuto požadavku zejména polystyrenové izolace nevyhovují. Přinejmenším chybí dlouhodobá zkušenost, která by jejich stabilitu dosvědčovala.

Souvisejícím problémem je vlhkost. Velká část historických staveb vykazuje zavlhčení spodních partií zdiva. Přinejmenším pro některé z nich je to přirozený stav, ve kterém existují stovky let. Utěsnit vlhké zdivo tepelnou izolací je nesmysl. Komplexní odvlhčení bývá nákladné a v některých případech může u historických staveb vyvolat vážné statické poruchy (např. u staveb založených na dřevěných pilotách, které jsou na režim spodních vod obzvláště citlivé). Vysychání masivního zdiva může trvat i několik let. Navíc je tu otázka přiměřenosti. Němečtí památkáři v této souvislosti uváděli příklad vesnické stodoly kdesi v Bavorsku, kam místní chodili hrát stolní tenis. Po čase jim přišlo, že by mohli mít lepší podlahu než dusanou hlínu. Po provedení nové podlahy zvlhly zdi. Drenáže a sanační omítky nepomohly. Nakonec došlo k podříznutí zdiva a vytvoření vany. S velikými náklady po několika letech práce tak dosáhli toho, že si do stodoly opět mohli chodit zahrát.

Jednoznačné není u historických staveb ani zateplení podlah nad terénem. Takovou úpravou mohou být zničeny dochované historicky hodnotné nášlapné vrstvy (dusaná hlína, valouny, kamenná či cihelná dlažba). Ještě větším problémem může být v předchozím odstavci uvedené utěsnění do té doby prodyšné podlahy.

Zateplení v rovině stropu nad posledním patrem obvykle není z hlediska památkové péče konfliktní a lze je doporučit. Naopak zateplení v rovině střechy je konfliktní vysoce, a to jak z hlediska ohroženích historických krovů, tak proto, že je nejčastěji spojeno s vestavbou a tudíž se zásahem do vzhledu střech.

Střechy jsou krásnou a velmi významnou součástí architektonického dědictví. Ve vztahu k jednotlivým stavbám i vůči pohledům na architektonické a urbanistické celky. Představme si například pohledy z Petřína na malostranské střechy. Památkové péče u střech usiluje o to samé, jako u jiných částí staveb, tedy o zachování historického originálu a vzhledu se všemi detaily, které k tomu patří. Technické a technologické prvky jsou z hlediska vnímání historických střech (střech v historickém prostředí) rušivým prvkem. Umísťování solárních panelů či fotovoltaických článků v prostředí památkových rezervací a zón proto není žádoucí.

 
English Synopsis
Architectural heritage requires a specific approach

The problematic of energy savings should not be limited only to thermal insulation and occasional use of alternative energy sources. The energy used not only for heating, but also for ventilation and air conditioning. Significantly affect the consumption requirements, deciding which areas will be heated and at what temperatures. Energy is needed to produce construction materials, their transportation and eventual waste handling. The lifespan of the proposed construction and the complexity of its liquidation should be one of the essential criteria when deciding on contemplated modifications. It is necessary to consider buildings as architectural heritage.

 

Hodnotit:  

Datum: 14.6.2010
Autor: Ing. arch. Miloš Solař
Organizace: Národní památkový ústav



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


 
 

Aktuální články na ESTAV.czTéměř tři pětiny stavařů nejsou spokojeny se zákonem o zakázkáchČeské vánoční trendyNové vedení Středočeského kraje zrušilo výstavbu rozhledny u Zdic