Drcená sláma jako stavební materiál

Datum: 20.2.2017  |  Autor: Ing. Jiří Teslík, Ing. Petr Kurečka, Ing. Naďa Zdražilová, VŠB Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební  |  Recenzent: Ing. Otto Dvořák, Ph.D., pracoviště UCEEB

Obsahem článku je popis výsledků výzkumu zaměřeného na stanovení vybraných vlastností drcené slámy, která může být ve stavebnictví využívána jako přírodní tepelný izolant. V článku jsou uvedeny výsledky zkoušek, jejichž cílem bylo stanovit třídu reakce na oheň a hodnotu součinitele tepelné vodivosti drcené slámy.

Ve stavebnictví se v posledních letech využívají stále častěji jako přírodní materiály. Jedním z takových materiálů je i sláma. Jejím drcením a řezáním vzniká drcená sláma. Jedná se o materiál, jehož vlastnosti důležité pro využití ve stavebnictví nebyly zatím, na rozdíl od slámy ve formě slaměných balíků publikovány. V České republice existuje celá řada objektů ze slaměných balíků. Oproti tomu se s drcenou slámou setkáme minimálně, pokud vůbec. V tomto článku jsou popsány dílčí výsledky výzkumu, který probíhá na Fakultě stavební VŠB-TUO nepřetržitě od roku 2013. Cílem výzkumu bylo stanovit požární, tepelně technické a akustické charakteristiky drcené slámy. Článek popisuje výsledky požárních zkoušek. Zkoušky zápalnosti a zkoušky jednotlivým hořícím předmětem (SBI). Dále článek popisuje výsledky měření hodnoty součinitel tepelné vodivosti drcené slámy pro různé objemové hmotnosti.

1. Úvod

Drcená sláma je materiál, který se ve stavebnictví v současné době standardně nevyužívá. Sláma je odpadní produkt vzniklý při pěstování obilnin a využívá se zejména v zemědělství například jako podestýlka pro hospodářská zvířata. Slámu je možné využít také jako biomasu pro výrobu energie. Ve stavebnictví se pak můžeme setkat se slaměnými domy, ve kterých jsou použity zejména malé slaměné balíky. Ty v konstrukcích obvykle slouží jako tepelně izolační vrstva, která se vkládá do nosného roštu lehkých dřevěných skeletů. V České republice existuje celá řada slaměných domů a tato technologie na českém stavebním trhu již pomalu zdomácněla. Naproti tomu drcenou slámu za stavební materiál považuje málokdo. Drcená sláma se obvykle vyrábí drcením pomocí tlukadlových drtičů z velkých i malých slaměných balíků v krytých provozech. Právě možnost výroby drcené slámy z velkých i malých slaměných balíků je velkou výhodou oproti využití malých slaměných balíků. Z ekonomického hlediska je pro zemědělce výhodnější vyrábět balíky velké. Na českém trhu je i z tohoto důvodu nedostatek malých slaměných balíků v kvalitě nutné pro jejich využití ve stavebních konstrukcích. Pokud chce investor stavět z malých slaměných balíků, musí si v dostatečném časovém předstihu zajistit vhodného dodavatele, což v praxi nebývá úplně jednoduché. Na stavebním trhu se můžeme také setkat s průmyslově vyráběnými materiály na bázi slámy. Do této skupiny patří například desky z lisované slámy známé pod názvem STRAMIT nebo EKOPANEL.

Velkou nevýhodou využití drcené slámy z pohledu legislativy je to, že doposud nebyly publikovány informace o důležitých vlastnostech, nutných pro využití drcené slámy ve stavebnictví. Bez znalosti těchto vlastností není možné stavby s drcenou slámou navrhovat a s největší pravděpodobností by nebylo možné získat stavební povolení pro jejich realizaci. Naproti tomu u staveb ze slaměných balíků je možno získat celou řadu informací o tepelně technických, vlhkostních, akustických a požárních vlastnostech. Z literatury se lze dozvědět, že slaměné balíky mají hodnotu součinitele tepelné vodivosti λ = 0,05–0,075 W.m−1‧K−1 [1]. Na základě velkoformátových požárních zkoušek pak byla stanovena požární odolnost nosné slaměné stěny v tloušťce 0,5 m s oboustrannou omítkou na hodnotě REI 120 DP3 [2]. I přes velmi dobrou požární odolnost se jedná o hořlavý konstrukční systém DP3 a je možné stavět budovy do požární výšky 12 m. Z hořlavých materiálů také nelze stavět konstrukce v chráněných únikových cestách, nebo např. požární pásy na fasádách [3]. Z pohledu požární bezpečnosti je výhodnější využívat slámu jako výplňový izolační materiál, který společně s patřičnou povrchovou úpravou může být zatříděn jako smíšený konstrukční systém DP2. Cílem tohoto článku je rozšířit znalosti o vlastnostech drcené slámy, které jsou důležité pro umožnění jejího budoucího využití.

2. Požární charakteristiky drcené slámy

Požární charakteristiky stavebních materiálů hrají podstatnou roli při navrhování staveb. U staveb, které využívají přírodní (organické) stavební materiály je otázka požární odolnosti složitější, než je tomu například u staveb zděných. Požární vlastnosti přírodních materiálů jsou obvykle v porovnání s „klasickými“ materiály horší. Dodržet požadavky požární bezpečnosti (požární odolnost stavebních konstrukcí) často lze jen při použití nehořlavých protipožárních konstrukcí (SDK obklady, apod.). U stavebních konstrukcí se z hlediska požární bezpečnosti požaduje, aby měly schopnost maximálně omezit riziko šíření požáru a zabránit ztrátám na životech a zdraví osob, zvířat a majetku v případě požáru [3]. Požární vlastnosti stavebních konstrukcí jsou podle české legislativy charakterizovány jejich požární odolností (min). U stavebních výrobků se pro klasifikaci jejich požárních parametrů využívá zatřídění dle třídy reakce na oheň. Třída reakce na oheň ukazuje, jakým způsobem výrobek či materiál přispívá k rozvoji a šíření požárů. Dalším kritériem pro zatřídění stavebních výrobků podle třídy reakce na oheň je množství energie, kterou výrobek při hoření uvolňuje, spalné teplo, teplota vznícení, vývin kouře, výskyt hořících kapek a tepelná setrvačnost. Zatřídění stavebních výrobků a materiálů podle reakce na oheň je nutno provést pouze na základě série zkoušek v akreditovaných požárních laboratořích.

2. 1 Zkouška zápalnosti drcené slámy

Zkouška zápalnosti je prvním krokem při stanovení třídy reakce na oheň stavebních výrobků podle normy [4]. Zkouškou se stanoví zápalnost stavebního výrobku působením malého plamene. Zkouška zápalnosti stavebních výrobků probíhá v požárním boxu, kde je vzorek upnut ve svislé poloze a podroben zkoušce. Při zkoušce sypkých materiálů (foukané tepelné izolace z celulózy, dřevovlákna, apod.) se vzorky umístí do zkušební formy z drátěného pletiva. V příloze C normy [5] určené pro tepelné izolace z celulózy je znázorněna zkušební forma, do které se testovaný materiál aplikuje. Zkušební forma má takové rozměry, aby byl rozměr vzorku 180 mm × 90 mm × 40 mm. Po naplnění je forma ve svislé poloze upnuta do zkušební pece, kde dojde k vlastní požární zkoušce. 40 mm nad spodním okrajem formy je pod úhlem 45° umístěn hořák s malým normovým plamenem. Při zkoušce se hořák posouvá ke vzorku, až se plamen dotkne určeného dotykového bodu. Plamen se nechá působit 15 sekund a poté se oddálí. Hodnotí se rozšíření plamene po povrchu vzorku do vzdálenosti 150 mm svisle nahoru od místa dotyku. Ve výsledcích zkoušky je uvedeno, zdali se plamen po vzorku rozšířil (ANO) či nerozšířil (NE). Dále se zaznamenává čas, za který k rozšíření plamene došlo. Zkouška se provádí na pěti zkušebních vzorcích.

Zkouška zápalnosti drcené slámy probíhala v akreditované zkušební laboratoři ITC Zlín. Pro zkoušky byla použita pšeničná drcená sláma průmyslově vyráběná jako podestýlka pro koně. Sláma použitá při zkouškách byla přírodní, bez jakýchkoli chemických přísad. Délky jednotlivých částí stébel se pohybovaly v rozmezí 4 mm až 15 mm. Tloušťka nadrcených stébel byla okolo 2 mm. Zkouška zápalnosti byla provedena na pěti vzorcích drcené slámy o objemové hmotnosti 90 kg.m−3. Objemová hmotnost zkušebních vzorků byla zvolena na základě zkoušek sedání drcené slámy [6].

Obr. 1  Zkušební vzorek drcené slámy v průběhu zkoušky zápalnosti, foto autor
Obr. 1 Zkušební vzorek drcené slámy v průběhu zkoušky zápalnosti, foto autor
Obr. 2 Zkušební vzorek drcené slámy po zkoušce zápalnosti, foto autor
Obr. 2 Zkušební vzorek drcené slámy po zkoušce zápalnosti, foto autor

Všechny zkušební vzorky v průběhu zkoušky zápalnosti splnily ve všech bodech požadavky uvedené v kapitole 4.2.3 normy [7]. Během zkoušky došlo k zapálení vzorku oranžovým plamenem (viz Obr. 1). Po oddálení hořáku plamen na povrchu vzorku ihned uhasínal. Šíření plamene se po oddálení hořáku zastavilo 6,5 cm od spodní hranice (viz Obr. 2). Během zkoušky neodpadávaly žádné hořící zbytky ani částice. Zkušební forma a průběh požární zkoušky zápalnosti je znázorněn na obrázku. Výsledky zkoušky zápalnosti drcené slámy jsou uvedeny v Tab. 1.

Tab. 1 Výsledky zkoušky zápalnosti drcené slámy [11]
Měřená veličinaJednotkyVýsledky měření zkušebního tělesa č.
12345
Zapálení vzorku Ano/NeAnoAnoAnoAnoAno
Dosažení plamene po značku ve vzdálenosti 150 mm Ano/NeNeNeNeNeNe
Doba hoření dráhy 150 mms
2. 2 Zkouška jednotlivým hořícím předmětem – SBI

Zkouškou zápalnosti malým zdrojem plamene bylo ověřeno, že drcená sláma může být zatříděna do lepší třídy podle reakce na oheň než je třída E. Pro stanovení třídy reakce na oheň stavebních výrobků v třídách A2 až D se používá požární zkouška jednotlivým hořícím předmětem [8]. Obecně se pro tuto zkoušku používá zkratka SBI (Single Burning Item). SBI požární zkouška simuluje požární scénář požáru v rohu místnosti v reálném měřítku. Zkoušený materiál je umístěn svisle a tvoří roh ve tvaru písmene L fiktivní místnosti o půdorysných rozměrech 3 m2 × 3 m2 a výšce místnosti 2,4 m. Zdroj požáru je pak umístěn v rohu zkušebního vzorku u podlahy. Požární zkouška jednotlivým hořícím předmětem se řídí normou ČSN EN 13823+A1 [7] a normou ČSN EN 13501-1+A1 [9]. Zkušební vzorek se skládá ze dvou částí o šířce 0,5 m a 1,0 m. Výška obou částí je pak 1,5 m. Celková plocha vzorku vystavená účinkům požáru je 1,5 m × 1,5 m. Zkušební vzorek na podvozku je před požární zkouškou umístěn ke středu jedné strany zkušební místnosti a je pevně uchycen tak, aby nedošlo k jeho pohybu v průběhu zkoušky (viz Obr. 5). K iniciaci požární zkoušky se využívá propanový pískový hořák o výkonu 30 kW a obsahu technického propanu minimálně 95 %. Propanový pískový hořák představuje hořící koš na odpadky naplněný papíry. V horní části zkušební místnosti je umístěno odsávací vzduchotechnické zařízení pro jímání plynů hoření z hořícího zkušebního vzorku. V průběhu SBI požární zkoušky se měří rychlost vývoje hustoty kouře (SMOGRASmoke growth rate v m2.s−2), celkové množství tepla uvolněného ze zkušebního tělesa během prvních 600 sekundách zkoušky (TSP600sTotal smoke production v m2) chemické složení plynů hoření (koncentrace CO2, O2), rychlost uvolňování tepla ze zkušebního tělesa (FIGRA0,2 MJ, FIGRA0,4 MJFire growth rate v W.s−1) a nárůst teploty plynů hoření v prvních deseti minutách zkoušky (THR600s – Total heate release v MJ). Dále se hodnotí množství hořících odpadávajících částí (FDPFlaming droplets and particles) a zdali se plamen dostane po povrchu vzorku k boční či horní hraně (LFSLateral flame spread). Po naměření a vypočítání potřebných hodnot se zkušební vzorek zatřídí podle třídy reakce na oheň dle kritérií uvedených v Tab. 2.

Tab. 2 Hodnotící kritéria požární zkoušky SBI pro jednotlivé třídy reakce na oheň [7]
Hlavní klasifikace
pro třídu reakce na oheň
Vývin kouřePlamenně hořící částice a kapky
A2FIGRA0,2MJ ≤ 120 W.s−1
LFS < hrana vzorku
THR600s ≤ 7,5 MJ
s1SMOGRA ≤ 30 m2.s−2
TSP600s ≤ 50 m2
d0Nevyskytují se.
BFIGRA0,2MJ ≤ 120 W.s−1
LFS < hrana vzorku
THR600s ≤ 7,5 MJ
s1SMOGRA ≤ 30 m2.s−2
TSP600s ≤ 50 m2
d0Nevyskytují se.
CFIGRA0,4MJ ≤ 250 W.s−1
LFS < hrana vzorku
THR600s ≤ 15 MJ
s2SMOGRA ≤ 180 m2.s−2
TSP600s ≤ 200 m2
d1Vzniká omezené množství málo plamenně hořících částic a kapek hořících po dobu ne delší než 10 s.
DFIGRA0 ≤ 750 W.s−1s3d2

Při přípravě požární zkoušky jednotlivým hořícím předmětem drcené slámy bylo nutno vycházet z normy [4] určené pro výrobky z volně sypané celulózy. Tato norma specifikuje velikost a podrobnosti zkušebního tělesa. Nosný rám zkušebního tělesa použitého při SBI požární zkoušce drcené slámy byl vyroben z ocelových válcovaných úhelníků tvaru L o rozměrech 50 mm × 50 mm. Opláštění stěn neexponované strany zkušebního tělesa bylo vytvořeno z desek OSB desek tl. 15 mm. Exponované a boční strany jsou tvořeny ocelovým drátěným pletivem s průměrem drátu 1 mm a pravoúhlým formátem ok 3/3 mm. Zkušební těleso je znázorněno na Obr. 3 a Obr. 4.

Obr. 3 Krátké křídlo (vlevo) a dlouhé křídlo (vpravo) zkušebního segmentu naplněného drcenou slámou před požární zkouškou SBI, foto autor
Obr. 3 Krátké křídlo (vlevo) a dlouhé křídlo (vpravo) zkušebního segmentu naplněného drcenou slámou před požární zkouškou SBI, foto autor
Obr. 4 Kruhové otvory pro plnění izolace v horní stěně zkušebního segmentu, foto autor
Obr. 4 Kruhové otvory pro plnění izolace v horní stěně zkušebního segmentu, foto autor

Obr. 5 Půdorys zkušební místnosti pro SBI požární zkoušku a umístění zkušebního vzorku v průběhu požární zkoušky [7]
Obr. 5 Půdorys zkušební místnosti pro SBI požární zkoušku a umístění zkušebního vzorku v průběhu požární zkoušky [7]
Obr. 6 Schéma zkušební místnosti pro SBI požární zkoušku [7]
Obr. 6 Schéma zkušební místnosti pro SBI požární zkoušku [7]

Obr. 7 Dlouhé křídlo zkušebního vzorku č. 1 po požární zkoušce SBI [12]
Obr. 7 Dlouhé křídlo zkušebního vzorku č. 1 po požární zkoušce SBI [12]
Obr. 8 Krátké křídlo zkušebního vzorku č. 1 po požární zkoušce SBI [12]
Obr. 8 Krátké křídlo zkušebního vzorku č. 1 po požární zkoušce SBI [12]

V průběhu požární zkoušky SBI v čase t = (300 ± 5) s došlo k zapálení hlavního pískového hořáku. Došlo k povrchovému zapálení zkušebního vzorku. Plamen z hořáku se po povrchu vzorku rozšířil pouze k horní hraně. Rozšíření plamene k boční hraně krátkého ani dlouhého křídla nedošlo (viz Obr. 7, Obr. 8). Nebylo tak dosaženo hodnotícího parametru LFS. Z povrchu exponovaných částí zkušebního vzorku neodpadávaly žádné plamenně hořící částice ani kapky. Parametr rychlosti vývinu kouře (SMOGRA) a celkový vývin kouře ze zkušebního tělesa uvolněného v prvních 600 s požární zkoušky (TSP600s) vyhověly požadavků pro zatřídění i do třídy A2 podle reakce na oheň a drcená sláma může být zatříděna do třídy s1 podle šíření kouře.
Index šíření požáru (FIGRA0,2MJ) překročil požadovanou hodnotu
FIGRA0,2MJ ≤ 120 W/s nutnou pro zatřídění do třídy reakce na oheň B. Rozdíl mezi požadovanou hodnotou a naměřenou hodnotou však byl velmi malý. Drcená sláma o objemové hmotnosti 90 kg.m−3 může být na základě požární zkoušky SBI zatříděna do třídy C-s1, d0 podle reakce na oheň. Výsledné hodnoty požární zkoušky a zatřídění jednotlivých zkušebních vzorků drcené slámy jsou uvedeny v Tab. 3. Zkušební vzorek č. 1 po požární zkoušce SBI je pak znárodněn na Obr. 7 a Obr. 8.

Tab. 3 Naměřené hodnoty hodnotících parametrů a zatřídění zkušebních vzorků drcené slámy do třídy podle jejich reakce na oheň [12]
Hodnotící parametrČíslo zkušebního vzorkuPrůměrRozšířená nejistota
U (ku = 2)
123
THR600s [MJ]5,25,65,45,40,2
LFS [Ano/Ne]NeNeNeNe
FIGRA0,2MJ [W.s−1]123,0134,9129,8129,29,3
FIGRA0,4MJ [W.s−1]114,7121,9119,8118,87,5
TSP600s [m2]46,644,948,146,51,9
SMOGRA [m2.s−2]2,72,03,02,66,1
Odpadávající částiceNeNeNeNe
Třída reakce na oheňC-s1, d0C-s1, d0C-s1, d0C-s1, d0

3. Stanovení hodnoty součinitele tepelné vodivosti drcené slámy

Součinitel tepelné vodivosti λ (Thermal Conductivity Coefficient) je základní fyzikální veličinou pomocí které se definují tepelně izolační parametry stavebních materiálů. Součinitel tepelné vodivosti vyjadřuje tepelnou vodivost dané látky. Jedná se tedy a měrnou tepelnou vodivost. Tepelnou vodivostí označujeme schopnost látky vést teplo a představuje rychlost s jakou se teplo látkou šíří ze zahřátých částí do chladnějších částí látky. Součinitel tepelné vodivosti λ (W.m−1.K−1) je definován jako množství tepla, které projde za jednotku času kvádrem materiálu o objemu 1 m3, kdy jedna strana bude mít o 1 kelvin vyšší teplotu než druhá. Hodnota součinitele tepelné vodivosti stavebních materiálů závisí zejména na vlhkosti, teplotě, homogenitě a dalších parametrech. V rámci výzkumu vlastností drcené slámy byla provedena série měření v akreditované laboratoři TZUS Ostrava s cílem stanovit hodnotu součinitele tepelné vodivosti λ (W.m−1.K−1). Měření v akreditované laboratoři TZUS Ostrava se uskutečnila na konci ledna 2015. Metodika srovnávacího měření drcené slámy vycházela z metodiky normy ČSN EN 15101-1 [4] určené pro tepelné izolace z celulózy. Měření součinitele tepelné vodivosti bylo v laboratoři TZUS Ostrava provedeno metodou „Stanovení tepelného odporu – vodivosti materiálů a výrobků v ustáleném tepelném stavu pomocí kalibrované teplé skříně“ podle normy [10]. Akreditovaná laboratoř TZUS Ostrava disponuje průmyslově vyráběnou teplou skříní LaserComp FOX 801. Zkouška stanovení součinitele tepelné vodivosti byla provedena při střední teplotě zkušebních vzorků 10 °C. Zařízení LaserComp FOX 801 využívá pro měření princip stanovení tepelného odporu metodou chráněné topné desky (teplé skříně). Zkušební vzorek je při měření umístěn do zkušební nádoby. Standardní rozměr vzorku je 0,5 × 0,5 × 0,1 m (Š × D × TL). Zkušební nádoba je obvykle vyrobena z tvrzeného plastu a pro výpočet hodnoty součinitele tepelné vodivosti je nutno znát její tepelný odpor. Drcená sláma se do zkušební nádoby při měřeních sypala ručně. Před sypáním bylo odváženo množství drcené slámy podle požadované objemové hmotnosti zkušebního vzorku. Měření byla provedena pro tři objemové hmotnosti (90, 100, 110 kg.m−3). Objemové hmotnosti byly stanoveny na základě zkoušek sedání a na základě výsledků experimentálního ověření aplikace drcené slámy do svislé nosné konstrukce zafoukáním aplikačním strojem X-FLOC MINIFANT M99. Experimentální ověření aplikace proběhlo ve spolupráci s firmou CIUR a.s. Hodnota součinitele tepelné vodivosti drcené slámy byla stanovena na hodnotě 0,045 W.m−1.K−1. Výsledky jednotlivých měření jsou uvedeny v Tab. 4.

Tab. 4 Výsledky měření součinitele tepelné vodivosti drcené slámy [13]
Objemová hmotnost drcené slámy [kg.m−3]Průměrná hodnota součinitele tepelné vodivosti λ [W.m−1.K−1]Měrná tepelná kapacita C [J.kg−1.K−1]
TZUS OstravaVŠB TUO
900,044691700
1000,04509
1100,04552

4. Závěr

Výsledky výzkumu zaměřeného na stanovení třídy reakce na oheň a hodnoty součinitele tepelné vodivosti drcené slámy ukázaly, že drcená sláma má předpoklady stát se alternativou k dnes standardně využívaným přírodním tepelným izolacím. V porovnání s většinou dnes používaných přírodních materiálů je výhodou drcené slámy zejména její chování proti působení plamene. Na základě provedených požárních zkoušek byla drcená sláma zatříděna do třídy C-s1, d0 podle reakce na oheň. Většina ostatních přírodních materiálů je zatříděna podle reakce na oheň do třídy D nebo E. Pro praktické využití je však ještě nutno stanovit hodnotu požární odolnosti kompletních stavebních konstrukcí s drcenou slámou jako tepelně izolační výplní. Na základě výsledků velkoformátových požárních zkoušek bude možno ověřit, jakým způsobem se drcená sláma při požáru chová a zdali dokáže omezit šíření plamene v konstrukci jak naznačují výsledky SBI požární zkoušky. Obecně se dá ale říci, že výsledky všech provedených požárních zkoušek byly pro všechny zúčastněné velkým překvapení, protože u veřejnosti panuje přesvědčení, že slaměné domy velmi dobře hoří. Měření hodnoty součinitele tepelné vodivosti pak prokázalo, že je drcená sláma dobrým tepelným izolantem a svými tepelně izolačními schopnostmi je srovnatelná se všemi ostatními přírodními izolacemi. V porovnání se slaměnými balíky je pak drcená sláma přibližně o 25 % lepší tepelný izolant.

Na základě uvedených informací je možno prohlásit, že drcená sláma může být ve stavebnictví využívána jako ekologický, plně recyklovatelný a cenově dostupný tepelný izolant. Svým charakterem je vhodná pro aplikace do obvodových konstrukcí dřevostaveb, a to jako foukaná nebo sypaná tepelná izolace.

Výzkum vlastností drcené slámy využitelné ve stavebnictví je podporován z výzkumných projektů specifického výzkumu VŠB TUO, číslo projektu SP2016/129.

Seznam literatury

  1. CHYBÍK, Josef. Přírodní stavební materiály. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2009, 268 s. ISBN 978-80-247-2532-1.
  2. RŮŽIČKA, J., POKORNÝ, M. Požární odolnost obvodových stěn NED, PD z přírodních a recyklovaných stavebních materiálů. Časopis Stavebnictví, 11/2011, str. 34–39, ISSN 1802-2030
  3. ČSN 73 0821 ed.2 Požární bezpečnost staveb. Požární odolnost stavebních konstrukcí. Český normalizační institut. 05/2007.
  4. ČSN EN ISO 11925-2 Zkoušení reakce na oheň – Zápalnost stavebních výrobků vystavených přímému působení plamene – Část 2: Zkouška malým zdrojem plamene. Český normalizační institut. 05/2011.
  5. ČSN EN 15101-1, Tepelněizolační výrobky pro budovy – Výrobky z volně sypané celulózy (LFCI) vyráběné in situ – Část 1: Specifikace pro výrobky před zabudováním. Český normalizační institut. 06/2014.
  6. TESLÍK, Jiří, VODIČKOVÁ, Martina, LABUDEK, Jiří, WALDSTEIN, Petr. Settlement of Crushed Straw. In enviBUILD 2014: selected, peer reviewed papers from the 9th International enviBUILD 2014 Conference: September 18–19, 2014, Brno, Czech Republic. Durnten-Zurich: Trans Tech Publications, 2014, s. 55–58. ISBN 978-3-03795-976-3.
  7. ČSN EN 13823+A1 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň – Stavební výrobky kromě podlahových krytin vystavené tepelnému účinku jednotlivého hořícího předmětu. Český normalizační institut 07/2015.
  8. HRUBÁ, B., TESLÍK, J., LABUDEK, J. Fire resistance of construction system based on natural materials segments. In International Multidisciplinary Scientific GeoConference Surveying Geology and Mining Ecology Management, SGEM 2015. Volume 2. Sofia: STEF92 Technology Ltd., 2015, s. 141–146.
  9. ČSN EN 13501-1+ A1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. Český normalizační institut. 03/2010.
  10. ČSN 72 7014 Stanovení součinitele tepelné vodivosti materiálů v ustáleném tepelném stavu. Vyhodnocení zkoušek. Český normalizační institut 05/1994.
  11. INSTITUT PRO TESTOVÁNÍ A CERTIFIKACI, a. s. Zkušební protokol č. j. 412207718. Zlín. 24. 10. 2014.
  12. CENTRUM STAVEBNÍHO INŽENÝRSTVÍ a.s. Zkušební protokol č. 15/1178/P707. Praha. 22. 2. 2016.
  13. TECHNICKÝ A ZKUŠEBNÍ ÚSTAV STAVEBNÍ PRAHA, s.p. Zkušební protokol č. 070-048284. Ostrava. 3. 11. 2015.
 
English Synopsis
Crushed Straw Used as a Building Material

Natural building materials are in recent years used still more often in civil engineering. One of these materials is also the straw. By its crushing and cutting into small pieces it is formed so-called crushed straw. The properties of this material, which are important for civil engineering, were not published yet unlike the properties of the straw in bales. In the Czech Republic there exist a many objects built from straw bales. In this paper there are described partial results of research which is implemented on Faculty of Civil Engineering, VSB – Technical University of Ostrava since 2013. The aim of this research it is to set fire resistance, thermal – technical properties and acoustical characteristics of crushed straw. There are described results of fire tests – flammability test and tests of single burning object (SBI). Subsequently there are referred results of thermal conductivity measurements, which were provided for different bulk densities of crushed straw.

 

Hodnotit:  

Datum: 20.2.2017
Autor: Ing. Jiří Teslík, VŠB Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavebníIng. Petr Kurečka, VŠB Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavebníIng. Naďa Zdražilová, VŠB Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavebníRecenzent: Ing. Otto Dvořák, Ph.D., pracoviště UCEEB



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


 
 

Aktuální články na ESTAV.czBrno získá scházející pozemky pro stavbu hokejové haly pro KometuJak vyhodnotit přínosy a návratnost zateplení domu - vnitřní výnosové procentoNový design dveří splývá se stěnouRÁDCE 2017 – stavební příručka nejen pro stavební veřejnost