Vliv vlhkosti podkladu na vady nášlapných vrstev podlah

Datum: 25.11.2013  |  Autor: Doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., Betonconsult Praha, Ing. Pavel Dohnálek, Ph.D., Betosan Praha  |  Recenzent: Doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D. ,FAST VŠB TU Ostrava

Příspěvek popisuje důvody pro ověřování vlhkosti podkladních vrstev a upozorňuje na nelogičnost stávajícího přístupu, kdy je ověřována pouze vlhkost relativně tenké povrchové vrstvy v tloušťce 10 až 20 mm a zcela je opomíjen vliv vlhkosti, uzavřené v celém objemu podkladu. Příspěvek doporučuje používat in situ měření dynamické vlhkosti podkladu tak, jak to například popisují americké normy ASTM F1869-11 a ASTM D4263-83. Pouze takto zjištěné vlhkosti umožní zhotovitelům, ale i investorům vyhnout se často fatálnímu dodatečnému selhání povrchových úprav.

1. Úvod

Vztah povrchové úpravy a podkladu je zřejmý. Kvalitní, trvanlivá povrchová úprava vyžaduje přiměřeně kvalitní podklad. Časté představy, že problematický podklad lze nahradit „zázračnou“ povrchovou úpravou, je naprosto nerealistický. Vyrovnané vlastnosti obou vrstev jsou obvykle nejspolehlivější zárukou funkčního výsledku.

Základem je požadavek na hutnost podkladních vrstev, tedy jejich pevnosti, charakterizované obvykle pevností v tahu, případně pevnosti v tahu za ohybu či pevnosti v tlaku. V některých případech je požadována určitá drsnost povrchu.

Prakticky vždy však nechybí požadavek na vlhkost podkladu. Důvody pro omezení vlhkosti podkladu jsou tři:

  1. Zvýšená vlhkost podkladu znesnadňuje přilnavost (zakotvení) povrchových úprav, a tedy jejich dlouhodobé spolehlivé fungování. Byť částečné zaplnění pórového systému vodou omezuje hloubku průniku penetrací, nebo znesnadňuje smočení vlhkých povrchů polymerními vrstvami.
  2. Zvýšená vlhkost podkladu, uzavřená difuzně méně prostupnou povrchovou úpravou, v řadě případů vyvolává vznik poruch a výdutí (puchýřů, boulí).
  3. Zvýšená vlhkost podkladu s hygroskopiskou povrchovou úpravou vyvolává její objemové změny a často vede k tzv. miskovité deformaci dílčích prvků. Přestože jsou objemové změny související s navlháním vnímány především u dřeva, je tzv. vlhkostní roztažnost registrována i u takových materiálů, jako je např. kámen.

Příslušný předpis: ČSN 74 4505 (2012) resp. ČSN 73 0540-3 (2005).

Obr. 1: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu
Obr. 1: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu
Obr. 2: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu
Obr. 2: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu

Obr. 3: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu
Obr. 3: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu
Obr. 4: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu
Obr. 4: Defekty povrchové úpravy v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu

2. Vlhkost a transport vody v kapilárních pórech

Vlhkostí materiálu rozumíme množství vody, a to v jakémkoliv skupenství, obsažené v prostupném kapilárním pórovém systému hmoty. Standardně se vlhkost vyjadřuje v procentech, a to především hmotnostně (hmotnost volné či fyzikálně vázané vody v pórovém systému k hmotnosti pevné látky), případně objemově.

Voda je vnášena do stavebních hmot buď při jejich přípravě (beton, zdicí malty, omítky, stěrky na cementové bázi), případně proniká do hmoty ve formě srážek (déšť, sníh), v základových partiích pak může vzlínat ze zeminového prostředí, nebo být přítomna v suterénních oblastech jako tzv. podzemní voda.

Svébytnou oblastí, která se zabývá transportními mechanizmy vody v porézních ládkách, jsou sanace vlhkých staveb. V této oblasti se hledají veškeré strategie, které jsou schopny transport vody v pórovém systému látek omezit, nebo naopak u provlhlých materiálů vytvořit takové podmínky, které povedou k nastavení co nejnižší rovnovážné vlhkosti.

Existují dva základní transportní mechanizmy.

Difuze je definována jako transport vodní páry z oblastí s vyšším parciálním tlakem do partií s nižším tlakem. Vodní páry difundují prakticky každou porézní látkou, v níž velikost kapilárních pórů je větší než 3 × 10−10 m. Propustnost materiálu pro vodní páry se podle norem vyjadřuje tzv. koeficientem propustnosti materiálu, nejčastěji však je vyjádřena formou tzv. ekvivalentní difuzní tloušťky sd,H2O.

Dalším mechanizmem je pak kapilární transport vlhkosti, který probíhá v závislosti na průměru pórů a smáčivosti materiálu. Z průměru pórů lze vyčíslit teoretickou výšku vzlínání v důsledku kapilární elevace. Pokud uvažujeme např. průměr kapilár hodnotou 10−5 m, odpovídá výška vzlínání cca 1,5 m. Se zmenšujícím se poloměrem pórů roste výška vzlínání.

Z výše uvedeného je zřejmé, že transport vody v pórových systémech stavebních látek je složitým procesem, který je závislý na řadě okrajových podmínek, zejména pak na teplotě, relativní vlhkosti okolního vzduchu, smáčivosti dané hmoty i charakteru, tedy objemu a distribuci jejího pórového systému.

U betonu a železobetonu je situace o to komplikovanější, že imperfekcemi, které umožňují prostup vodní páry difuzí, resp. vody v kapalné formě kapilární elevací, nejsou jen kapilární póry, ale i trhliny a mikrotrhliny nejrůznější šířky. Vzhledem k tomu, že objemové změny betonu jsou postupným procesem a významným způsobem souvisejí s postupným nastavováním rovnovážné vlhkosti (obvykle vysycháním), vyplývají z těchto procesů i napětové stavy, které dynamicky proměňují mikrostrukturu cementového tmele v betonu a postupně zvyšujícím se výskytem trhlin, resp. mikrotrhlin mění i jeho parametry z hlediska transportu vody.

Stejně jako navlhání souvisí s výše uvedenými parametry i dynamika vysychání stavebních materiálů. Jedná se o proces relativně velmi pomalý. Uváděné empirické vzorce udávají dobu vysychání, vyjádřenou ve dnech, jako kvadrátem tloušťky vysychající vrstvy v cm, násobený empiricky stanovenými redukčními konstantami, které se pohybují ve velmi širokém rozmezí. Podle těchto orientačních výpočtů může nastavování rovnovážné vlhkosti cihelného zdiva o tloušťce 45 cm trvat až 567 dní.

3. Měření vlhkosti

Běžně používané metody pro měření vlhkosti lze rozdělit do tří základních oblasti:

  1. Gravimetrické zjišťování vlhkosti podle ČSN EN ISO 12 570. Předností metody je stanovení vlhkosti bez použití kalibračních vztahů. Nevýhodou je obvykle delší čas, nezbytný k jejímu stanovení.
  2. Karbidová metoda, která stanovuje vlhkost na základě uvolňovaného acetylénu. Odebraný vzorek materiálu je podrcen a smíchán s karbidem vápenatým. Přítomná vlhkost materiálu vede k vývoji plynu, jehož objem (tlak) je následně měřen a pomocí kalibračního vztahu převeden na vlhkost.
  3. Elektrické metody kapacitní či odporové, jejichž přesnost je výrazně závislá na typu použitého materiálu, obsahu solí v pórové vodě i absolutní vlhkosti. Běžně se uvádí, že u vlhkostí nad 6 % (hmotnostně) je přesnost těchto postupů již problematická.

V této souvislosti se však zcela pomíjí skutečnost, že je měřena vlhkost v tenké povrchové oblasti, a to obvykle do hloubky cca 20 mm. V případě gravimetrické a karbidové metody, kdy se provádí odběr vzorků z povrchu, se týká obvykle charakterizace vlhkosti povrchové vrstvy v tloušťce do 10 mm. Některé elektrické vlhkoměry ovšem měří do hloubek 30 až 35 mm, vzroky lze tedy odebrat i z této požadované hloubky (Solař, 2013).

Měřená vlhkost postihuje pouze první ze tří důvodů, uvedených v úvodu příspěvku. Vyschnutí povrchové vrstvy nepochybně umožní uspokojivý průnik penetračních roztoků i zakotvení např. polymerních úprav. Tato vlhkost však v žádném případě necharakterizuje celkovou vlhkost, uzavřenou v podkladních vrstvách, dynamiku transportu vody, a nemůže tedy postihnout rizika vyplývající z bodu 2 a 3 (riziko tvorby výdutí, pouchýřů, boulí na povrchové úpravě, resp. vliv transportu vody na hygroskopické povrchové úpravy).

Měření vlhkosti podkladů je tedy obecně nedůsledné a podstatná rizika, spojená s aplikací povrchových úprav, úplně správně nepostihuje.

4. Měření transportu vody z podkladních vrstev dynamickými metodami

Měření transportu vlhkosti formou difuze se věnuje celá řada normových předpisů. Nejstarší jsou Československé normy z roku 1973:

  • ČSN 72 7030 „Stanovení součinitele difuze vodní páry stavebních materiálů – Všeobecná část“,
  • ČSN 72 7031 „Měření součinitele difuze vodní páry stavebních materiálů metodou bez teplotního spádu“ (zrušena).

Na tyto normy pak navázala ČSN EN ISO 12 572 (červen 2001) „Tepelně-vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků – Stanovení propustnosti vodní páry“.

Shodnou tématikou s jiným cílem se pak zabývá ČSN EN ISO  7783 „Nátěrové hmoty – Stanovení propustnosti pro vodní páru – misková metoda“.

V případě ČSN EN 12 572 je stanovování difuzních parametrů stavebních materiálů spojeno s výpočtem tepelnětechnického a vlhkostního stavu zejména obvodových konstrukcí tak, aby byly splněny požadavky na jejich tepelný odpor a současně i trvanlivost.

V případě ČSN EN ISO 7783 je snahou zkušebního postupu charakterizovat nátěrový systém z hlediska paropropustnosti, tedy ověřit, do jaké míry blokuje prostup vodní páry formou difuze.

Ve všech případech se jedná o laboratorní metody, založené na tzv. „miskovém“ principu, tedy vážení misek tak, že měřený vzorek látky či nátěru odděluje prostředí s různým parciálním tlakem vodní páry, který je nastavován v obou stranách vzorku pomocí speciálních chemikálií.

Obr. 5: Schéma zkušební metody měření odparu z betonového podkladu dle normy ASTM F1869-11
Obr. 5: Schéma zkušební metody měření odparu z betonového podkladu dle normy ASTM F1869-11

S jiným cílem (i když na shodném principu) jsou koncipovány dvě americké normy, a to:

  • ASTM D4263-83 (2012) „Standard Test Method for Indicating Moisture in Concrete by the Plastic Sheet Method“,
  • ASTM F1869-11 „Standard Test Method for Measuring Moisture Vapor Emmission Rate of Concrete Subfloor Using Anhydrous Calcium Chloride“,

Obě metody jsou určeny pro použití in-situ.

V případě první metody se jedná pouze o velmi rámcové kvalitativní stanovení obsahu vlhkosti v podkladní vrstvě, a to tak, že se na zkušební místo fixuje polyetylénová fólie v tloušťce cca 0,1 mm o rozměrech 18 × 18 in. (457 × 457 mm) a po krajích se k podkladu připevní 50 mm širokou samolepicí páskou. Nejdříve po 16 hodinách se fólie odstraní a konstatuje se, zda je na rubové straně přítomna či nepřítomna zkondenzovaná vlhkost.

Obr. 6: Zkušební cela měření odparu z betonového podkladu dle normy ASTM F1869-11
Obr. 6: Zkušební cela měření odparu z betonového podkladu dle normy ASTM F1869-11
Obr. 7: Sada pro měření odparu z betonového podkladu dle normy ASTM F1869-11
Obr. 7: Sada pro měření odparu z betonového podkladu dle normy ASTM F1869-11

Druhá metodika se již svou koncepcí výrazně přibližuje postupům, popisovaným v předchozích ČSN, resp. ČSN EN.

Její princip spočívá v předúpravě náhodně vybraného zkušebního místa přebroušením nebo odstraněním stávajících vrstev nátěru či stěrky z betonového podkladu. Zkušební místo má definovanou plochu 500 × 500 mm. Před vlastním započetím zkoušky je nutné ponechat připravené zkušební místo minimálně 24 hodin exponované standardní teplotě a vlhkosti předpokládané při normálním používání dané podlahy. Pokud tuto podmínku nelze splnit, norma definuje standardní teplotu 24 °C ± 5,5 °C při relativní vlhkosti 50 ± 10 %, která má být nastavena po dobu 48 hodin kondicionování zkušebního místa a dále i pro průběh vlastního zkoušení. Normou jsou vyžadována tři zkušební místa pro plochy do 100 m2 a dále jedno další zkušební místo za každých 100 m2 navíc.

Na připravené a kondicionované zkušební místo se pak umístí vzorek chloridu vápenatého na normou definované plastové misce se známou hmotností a překryje se průhlednu plastovou schránkou o ploše 460 ± 46 cm2. Její okraje se k podkladu fixují olepením samolepicí páskou šířky 50 mm. Po 60 až 72 hodinách se pak kryt odstraní a vzorek s chloridem vápenatým zváží s přesností na 0,1 g. V případě soustavy SI se standardně vyjadřují tyto údaje v gramech, případně μg/m2.

Velmi podstatné je, že k uvedené metodice existují i empiricky stanovená kritéria. Ta uvádí ASTM F710-11 „Standard Practice for Preparing Concrete Floors to Receive Resilient Flooring“ v tabulce 1, kde se požaduje, aby hodnota odparu nepřevýšila 3 lb/1000 ft2, resp. (170 μg/m2) za 24 hodin.

Oba uvedené zkušební postupy umožňují tedy posoudit dynamický transport vody z podkladních vrstev a posoudit tak rizika vzniku defektů povrchových úprav, nikoliv pouze na základě „statického“ měření vlhkosti tenké povrchové vrstvy.

 

5. Závěry

Řadu závažných problémů povrchových úprav způsobuje vlhkost podkladu, a to zejména při rychlém postupu výstavby či v nepříznivých exteriérových klimatických podmínkách. Defekty ve formě výdutí vznikají působením osmotických a kapilárních tlaků a jsou důsledkem uzavřené vody v podkladu.

Stávající postupy měření vlhkosti jsou v tomto směru většinou neúčinné a podstatu problematiky úplně nepostihují. Podstané je rovněž, odkud odebereme vzorek.

Z uvedených skutečností je zcela zřejmé, že je nezbytné do tuzemské stavební praxe zavést postupy, popisované v citovaných amerických normách, zejména ASTM F1869-11. Aplikace těchto zkušebních postupů umožní zhotovitelům, ale i investorům vyhnout se často fatálnímu dodatečnému selhání povrchových úprav.

Literatura

 
English Synopsis
Influence of moisture content of substrate layers to the defects of floors

The article describes the reasons for verification of moisture content of substrate layers and draws attention to illogicality of current approach, where moisture content in only very thin surface layer of 10 to 20 mm thickness is verified, but the influence of moisture held in entire thickness of the substrate layers is fully neglected. The article recommends use of in situ methods of measurement of dynamic moisture content of substrate layers, as it is for example described in American norms ASTM F1869-11 and ASTM D4263-83. Only moisture content measured by such methods, allows the contractors and investors to avoid many times fatal consequent failure of surface treatments.

 

Hodnotit:  

Datum: 25.11.2013
Autor: Doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., Betonconsult PrahaIng. Pavel Dohnálek, Ph.D., Betosan PrahaRecenzent: Doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D. ,FAST VŠB TU Ostrava



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (1 příspěvek, poslední 25.11.2013 12:05)


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama



Rádce Rigips

Partneři oboru

logo Condecor Construction logo Thomsit logo CEMIX logo KNAUF

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czJak třídíme elektroodpad?Praha 5 zamýšlí na Hořejším nábřeží stavbu obřího ruského kolaJak se zbavit starých povrchových úprav?