PVC a kontaminace vnitřních prostor budov toxickými ftaláty

Datum: 18.11.2013  |  Autor: RNDr. Jindřich Petrlík, Arnika Praha, Mgr. Jiří Kristian, Arnika Ostrava  |  Recenzent: Doc. Ing. Vladimír Kočí, PhD, VŠCHT Praha

V poslední době se stále častěji diskutuje o tom, jak zdravé jsou vnitřní prostory budov, a jedním z používaných hledisek je i přítomnost toxických látek, které se do nich uvolňují z použitých materiálů pro stavbu, pro vnitřní úpravu místností či z nábytku. K nejvíce diskutabilním materiálům patří některé plasty a mezi nim pak především polyvinylchlorid (PVC). Z něho se mimo jiné uvolňují ftaláty používané jako změkčovadla tohoto plastu.

Sdružení Arnika zadalo orientační analýzy 5 vzorků podlahových krytin a 3 vzorků tapet z měkčeného PVC. Ve všech byly zjištěny ftaláty, a to v rozmezí od 4,85 po 17,03 % hmotnosti výrobků. Ve dvou vzorcích byl jako změkčovadlo použit di-(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP), který bude spolu s dalšími 3 ftaláty od roku 2015 v Evropské unii zakázán. Ostatní vzorky obsahovaly di-isononylftalát (DINP) a di-isodecylftalát (DIDP), které sice zakázané být nemají, ale i ty jsou z hlediska zdravotních vlivů problematické. Arnika rovněž před 4 lety provedla odběry vzorků prachu z různých vnitřních prostor. Ve všech byly zjištěné ftaláty. Nejvyšší koncentrace byla naměřena v prachu ze školní jídelny, kde bylo jako podlahová krytina použito PVC. Přítomnost některých ftalátů v prachu představuje riziko především pro malé děti a jsou spojovány se vznikem alergií (BBP, DEHP a DINP) a rozvojem astmatu (DEHP) u dětí.

PVC – problematický plast uvnitř budov

O tom, zda jsou vnitřní prostory budov zdravé či nikoliv se v poslední době diskutuje stále častěji. Jedním z používaných hledisek je i přítomnost toxických látek, které se do prostor sloužících k obývání, práci anebo jako veřejné budovy uvolňují z použitých stavebních materiálů, ale ještě více z materiálů použitých pro vnitřní úpravu místností či z nábytku. K nejvíce diskutabilním materiálům patří některé plasty a mezi nimi pak především polyvinylchlorid (PVC) používaný jako podlahová krytina, podkladová vrstva koberců, na tapety a další dekorační materiály či výbavu. Americká síť „Healthy Building Network“ vyhodnotila PVC jako nejhorší plast z hlediska dopadů na životní prostředí (Healthy Building Network (HBN) 2008), viz obr. 1.

Proč je právě PVC tolik problematickým plastem pro prostory školek, zdravotnická zařízení či obytné prostory? Pro jeho vlastnosti je nutné do PVC přidávat řadu aditiv. Do podlahových krytin, tapet a všude tam, kde je třeba, aby byl tento plast ohebný anebo měkký, se musejí přidávat změkčovadla, většinou ftaláty.

Obr. 1: Stupnice plastů z hlediska jejich vlivů na životní prostředí – od nejhoršího vlevo k nejlepšímu vpravo. Převzato z Rossi, M. a Lent, T. (2006).
Obr. 1: Stupnice plastů z hlediska jejich vlivů na životní prostředí – od nejhoršího vlevo k nejlepšímu vpravo.
Převzato z Rossi, M. a Lent, T. (2006).
 

Ftaláty jako změkčovadla v PVC

Ftaláty neboli estery kyseliny ftalové představují skupinu cca 40 chemických látek. Mají různé vlastnosti, a zatímco některé z nich podle dosavadních zjištění nepoškozují zdraví ani životní prostředí, patří mezi ně i skupina ftalátů, které jsou pro zdraví lidí nebezpečné (viz shrnutí základních účinků osmi z nich v tabulce 1). O mnoha z nich toho zatím příliš nevíme, stejně jako o velkém množství dalších chemických látek, protože nebyly zatím podrobně zkoumány. Ftaláty se nejčastěji používají jako změkčovadla PVC, našly však své uplatnění i v kosmetice, jako insekticidy či adheziva. Používají se také v barvách1.

Tabulka 1: Charakteristika jednotlivých ftalátů. Základní tabulka použita z publikace „Viele Kitas stark mit weichmachen belastet – BUND fordert Verbot der Schadstoffe im Umfeld von Kindern“ (BUND 2011) a doplněna.

ZměkčovadloREACH (1)Hormonální disruptor (2)Vliv na zdravíTDI
[mg/kg tělesné hm.] (5)
Zákaz ve výrobcích
DEHP – di(2-ethylhexyl)ftalátxKat. 1toxický pro reprodukci (3), vyvolává alergie a astma0,05hračky, výrobky pro děti, kosmetika
DBP – di-n-butylftalátxKat. 1toxický pro reprodukci (3), toxický pro vývoj0,01hračky, výrobky pro děti, kosmetika
DIDP – di-isodecylftalát Kat. 2poškození jater0,15hračky určené pro vkládání do úst
BBP – benzylbutylftalátxKat. 1toxický pro reprodukci (3), toxický pro vývoj0,50hračky, výrobky pro děti, kosmetika
DINP – di-isononylftalát Kat. 2poškození jater, vyvolává alergie a astma0,15hračky určené pro vkládání do úst
DIBP – di-isobutylftalátxKat. 2toxický pro reprodukci (3), toxický pro vývojnení známo
DNOP – di(n-oktyl)ftalátpoškození jaterhračky, výrobky pro děti
DPP – dipentylftaláttoxický pro reprodukci, toxický pro vývoj (4)
Vysvětlivky:
  • (1) Tyto materiály jsou navrženy pro zákaz podle nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH).
  • (2) Předběžný seznam látek hodnocených jako endokrinní disruptory (Evropská komise 2010), tedy narušujících hormonální systém. Látky hodnocené jako endokrinní disruptory (látky poškozující hormonální systém člověka) (Evropská komise 2010). U látek uvedených v kategorii 1 byl škodlivý účinek zjištěn alespoň u jednoho pokusného zvířete. V kategorii 2 jsou látky s hormonálně nepříznivým účinkem v modelových experimentech (In vitro testy).
  • (3) Reprodukční toxicita zahrnuje poškození reprodukčních schopností a poškození dělohy.
  • (4) Podle Hannase a kol. (Hannas, Furr et al. 2011) může být DPP ještě nebezpečnější z hlediska vlivu na vývoj samčího pohlavního ústrojí než jiné dlouhodoběji studované ftaláty
  • (5) TDI: Tolerovatelný denní příjem podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA).

Už několik let platí v Evropské unii zákaz používat ftaláty jako změkčovadla v hračkách a předmětech pro péči o děti (viz přehled v tabulce 1). To se ovšem již nevztahuje na materiál, kterým bývají vybaveny ordinace dětských lékařů či dětské pokoje, ačkoliv může být zdrojem kontaminace prostor, kde se děti zdržují. Arnika se zaměřila na podlahové krytiny a tapety z měkčeného polyvinylchloridu (PVC), které nechala analyzovat na přítomnost šesti nebezpečných ftalátů ve zlínské laboratoři ITC2. S ohledem na časové a finanční možnosti jsme zadali analýzy vzorků podlahových krytin z PVC dostupných ve dvou z ostravských kamenných obchodů. Analyzované vzorky tapet pak pocházely z jednoho z pražských kamenných obchodů. Náš výběr nepovažujeme ani zdaleka za reprezentativní a finanční možnosti našeho projektu nám rozbory reprezentativnějšího výběru ani nedovolily. Spíše se jedná o orientační analýzu, která měla zjistit, zda se u vybraných výrobků stále ještě jako změkčovadla používají ftaláty. Doufáme, že současně pomůže jako podnět k dalším analýzám či změnám v oblasti materiálů používaných pro vybavení vnitřních prostor využívaných především dětmi, které jsou velice citlivou skupinou na působení toxických ftalátů.

Ve všech osmi testovaných vzorcích tvořily toxické ftaláty od 4,85 po 17,03 % hmotnosti výrobků, což je ve shodě s podobnou analýzou podlahových krytin Allsoppem a kol. publikovanou v roce 2000, kteří zjistili, že jimi analyzované vzorky PVC obsahovaly ftaláty v obdobném rozsahu (Allsopp, Santillo et al. 2000). Souhrnné výsledky zadaných analýz poskytuje tabulka 2.

Výrobci mají podle evropského nařízení REACH povinnost o přítomnosti toxických ftalátů ve svých výrobcích spotřebitele informovat, a to včetně jejich možných dopadů na lidské zdraví. Čtyři ftaláty – diisobutylftalát (DIBP), di(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP), benzylbutylftalát (BBP) a dibutylftalát (DBP) – budou podle REACHe zakázány od 21. února 2015 používat. Dva vzorky podlahových krytin obsahovaly i ftalát DEHP, který bývá považován za nejproblematičtější z této skupiny látek. V jednom vzorku tapet a třech vzorcích podlahových krytin byl jako změkčovadlo použit di-isononylftalát (DINP). Ve zbývajících dvou vzorcích PVC fólie používané jako doplněk tapet od stejného výrobce byl jako změkčovadlo použit di-isodecylftalát (DIDP). I na takto malém vzorku lze dokumentovat jasný odklon od ftalátů, které jsou na „černé“ listině a v dohledné době se počítá se s jejich zákazem.

Tabulka 2: Výsledky rozborů tapet a podlahových krytin na přítomnost šesti ftalátů. Výsledné hodnoty pro benzylbutyl ftalát (BBP) a di-n-oktyl ftalát (DNOP) byly pod detekčním limitem metody měření v laboratoři. Údaje jsou v % hmotnosti analyzovaného výrobku.

VzorekVýrobce/dodavatelDINPDIDPDNOPBBPDBPDEHPFtaláty celkem
Samolepící folie „Mickey mouse, Dumbo, kačer Donald“Alkor Venilia< 0,00513,150< 0,001< 0,001< 0,001< 0,00113,150
Samolepící folie „Medvídek Pooh“Alkor Venilia< 0,00513,480< 0,001< 0,001< 0,001< 0,00113,480
Tapeta „s papoušky“A.S: Création Tapeten AG (made in Germany/AS Rovi s.r.o., Hlinsko)12,170< 0,005< 0,001< 0,001< 0,001< 0,00112,170
Podl. krytina PoloSklepy Komfort S.A.8,330< 0,005< 0,001< 0,0010,0020,1228,454
Podl. krytina Sawa StepSklepy Komfort S.A.17,030< 0,005< 0,001< 0,001< 0,001< 0,00117,030
Podl. krytina RodosSklepy Komfort S.A.14,310< 0,005< 0,001< 0,0010,002< 0,00114,312
Podl. krytina FlexarSklepy Komfort S.A.0,492< 0,005< 0,001< 0,001< 0,0019,3609,852
Podl. krytina d-c-fixKonrad Hornschuch AG, Weißbach0,111< 0,005< 0,001< 0,0010,1014,6404,852

Zatímco produkce DEHP má klesající tendenci, výroba DINP rok od roku roste, protože se stal náhradou za DEHP coby změkčovadla v PVC. 95 % produkce DINP se používá právě ke změkčování PVC. Přitom se právě u tohoto ftalátu objevují čím dál častěji souvislosti s jeho vlivem na vznik astmatu.

Ftaláty v prachu vnitřních prostor budov

Celosvětová výroba ftalátů od konce druhé světové války mnohonásobně vzrostla z velice nízkého objemu na až 3,5 milionu tun ročně počátkem 21. století. Vzrůstající tendenci mají i chronické alergie u dětí a na ně velice často navazující rozvoj astmatu. Vědce tyto na první pohled nesouvisející růsty zaujaly a začali v devadesátých letech minulého století zkoumat možné souvislosti mezi přítomností některých ftalátů ve vnitřním prostředí budov, především bytů, a výskytem astmatu či alergií (Oie, Hersoug et al. 1997) , (Allsopp, Santillo et al. 2000). Závěry některých studií hovoří jasně – ftaláty jako butylbenzyl ftalát (BBP), di(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP) či di-iso-nonyl ftalát (DINP) mohou vyvolávat alergie (Bornehag and Nanberg 2010), (Hsu, Lee et al. 2011), (Bornehag, Sundell et al. 2004). DEHP je rovněž nejčastěji dáván do souvislosti s rozvojem astmatického onemocnění u dětí. Švédská studie publikovaná v roce 2010 dává do souvislosti přímo PVC použité v dětském pokoji, ložnici rodičů či více místnostech a astmatem u dětí (Larsson, Hägerhed-Engman et al. 2010). K obdobnému závěru došla i norská studie již o dvacet let dříve (Jaakkola, Oie et al. 1999).

Množství ftalátů ve vnitřním prostředí je nejčastěji sledováno ve vzorcích prachu. Proto Arnika také v roce 2008 odebrala vzorky prachu z různých bytových i veřejných prostor v krajích Pardubickém, Vysočina a v Praze. Vzorky prachu, z nichž byly analyzovány ftaláty, byly odebrány celkem v deseti místnostech. Jednalo se o obytné místnosti, kanceláře i např. o místnosti v základních školách. Celkem deset vzorků prachu bylo analyzováno v laboratoři Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem na přítomnost patnácti ftalátů. U deseti z nich nebyly zjištěné koncentrace přesahující mez kvantifikace látek použitou laboratorní metodou, zatímco u pěti byly zjištěny hodnoty přesahující tuto mez a tyto hodnoty pak uvádíme v tabulce 3. Z výsledků je patrné, že ve čtyřech případech dosahovaly hodnoty ftalátů v prachu koncentrací přesahujících 1000 mg.kg−1. Hlavním kontaminantem byl DEHP a na druhém místě di-n-butylftalát (DnBP), ovšem v daleko nižších koncentracích. Nejvyšší koncentrace ftalátů byla naměřena v prachu ze školní jídelny základní školy v Pardubicích (PAR1), kde byla podlahová krytina z PVC, zatímco ve sborovně stejné školy (PAR2) s podlahovou krytinou z marmolea byla zjištěná koncentrace ftalátů podstatně nižší.

Tabulka 3: Výsledků rozborů prachu z různých prostor v mg/kg (průzkum Arniky z roku 2008) – zahrnuty jen výsledky nad detekčním limitem metody

Označení vzorkuVYS 1VYS 2VYS 3VYS 4VYS 5VYS 6PAR 1PAR 2PRA 1PRA 2
Místo odběruBytKrajský úřad VysočinaMat. školaZub. ordinaceBytBytZŠ – jídelnaZŠ – sborovnaBytKancelář ministra školství
diethylftalát
(DHP)
< 1< 112< 16,9< 1< 12,715< 1
di-iso-butylftalát
(DiBP)
4930148,56,84,630614566
di-n-butylftalát
(DnBP)
131241871567418383040186
butylbenzylftalát
(BBP)
< 1< 12,3< 1< 1< 1< 1< 14,99,4
di(2-ethylhexyl)ftalát
(DEHP)
210131969216514291932813397208254
Celkem3901851184,32329,51516,7215,62881490,7312,9515,4

Pozn.: Analyzovány byly ještě také následující ftaláty: dimethylftalát, di(2-methoxyethyl)ftalát, di(4-methyl-2-pentyl)ftalát, di(ethoxy-ethyl)ftalát, diamylftalát, dihexylftalát, di(2-n-butoxyethyl)ftalát, di-cyklohexylftalát, di-n-oktylftalát, dinonylftalát. Zpráva na webu Arniky vydaná v rámci projektu EMAS pro nemocnice v říjnu 2011 obsahuje ještě další informace – viz http://arnika.org/arnika-zjistovala-ftalaty-ve-vnitrnim-prostredi-budov.

Závěr

Z výše uvedených informací vyplývá, že i v České republice může ve vnitřních prostorách budov PVC představovat významný zdroj kontaminace prostředí toxickými ftaláty, i když se jejich skladba v měkčeném PVC mění, a pravděpodobně i proto starší analýzy prachu neodpovídají změnám uspíšeným zařazením čtyř ftalátů na seznam látek, které by měly být dle nařízení REACH zakázány. Zahraniční studie poukazují na souvislost mezi používáním PVC a vznikem alergií u dětí či rozvojem astmatu. Považujeme proto za důležité, aby tato problematika byla důsledněji sledována i v České republice, ale především doporučujeme vyhnout se použití PVC všude, kde k němu existují vhodné alternativy. V oblasti podlahových krytin se lze inspirovat seznamem vytvořeným již zmíněnou sítí „Healthy Building Network“ (Healthy Building Network (HBN) 2004).

Literatura a zdroje použitých informací

  • Allsopp, M., D. Santillo, et al. (2000). Hazardous Chemicals in PVC Flooring. Greenpeace Research Laboratories Technical Note. Exeter, A report compiled for the Healthy Flooring Network: 10.
  • Bornehag, C. G. and E. Nanberg (2010). “Phthalate exposure and asthma in children.” Int J Androl 33(2): 333-345.
  • Bornehag, C. G., J. Sundell, et al. (2004). “The association between asthma and allergic symptoms in children and phthalates in house dust: a nested case-control study.” Environ Health Perspect 112(14): 1393–1397.
  • BUND (2011). Viele Kitas stark mit Weichmachern belastet – BUND fordert Verbot der Schadstoffe im Umfeld von Kindern. Berlin, Bund für Umwelt- und Naruschutz Deutschland e.V.: 15.
  • Hannas, B. R., J. Furr, et al. (2011). “Dipentyl phthalate dosing during sexual differentiation disrupts fetal testis function and postnatal development of the male Sprague-Dawley rat with greater relative potency than other phthalates.” Toxicol Sci 120(1): 184–193.
  • Healthy Building Network (HBN). (2004, 05/12/2004). “PVC Free Resilient Flooring Products.” Retrieved June – 31, 2012, from http://www.healthybuilding.net/pvc/PVCFreeResilient.html.
  • Healthy Building Network (HBN) (2008). Toxic Chemicals in Building Materials. An Overview for Health Care Organizations. Washington, DC, Healthy Building Network, Kaiser Permanente: 14.
  • Hsu, N. Y., C. C. Lee, et al. (2011). “Predicted risk of childhood allergy, asthma, and reported symptoms using measured phthalate exposure in dust and urine.” Indoor Air 13(10): 1600–0668.
  • Jaakkola, J. J., L. Oie, et al. (1999). “Interior surface materials in the home and the development of bronchial obstruction in young children in Oslo, Norway.” American Journal of Public Health 89(2): 188–192.
  • Larsson, M., L. Hägerhed-Engman, et al. (2010). “PVC – as flooring material – and its association with incident asthma in a Swedish child cohort study.” Indoor Air 20(6): 494–501.
  • Oie, L., L. G. Hersoug, et al. (1997). “Residential exposure to plasticizers and its possible role in the pathogenesis of asthma.” Environ Health Perspect 105(9): 972–978.
  • Rossi, M. and T. Lent (2006). Creating Safe and Healthy Spaces: Selecting Materials that Support Healing. Designing the 21st Century Hospital: Environmental Leadership for Healthier Patients and Facilities, The Center for Health Design: 29.

Poznámky

1 Další informace o ftalátech lze nalézt mimo jiné v databázi chemických látek na webu Arniky: http://arnika.org/ftalaty. Zpět

2 Část analýz a shromáždění informací ze zahraničí vznikly v rámci projektu „Řízení ekologicky šetrné nemocnice s důrazem na eliminaci toxických látek a nakládání s odpady (zkráceně EMAS pro nemocnice)“ podpořeného z prostředků Státního fondu životního prostředí České republiky. Zpět

 
Komentář recenzenta
Doc. Ing. Vladimír Kočí, PhD, VŠCHT Praha
Článek považuji za zajímavý příspěvek. Určitě se jedná o téma závažné, o kterém se již nějakou dobu vedou diskuse. Autoři prezentují výsledky analýz ftalátů ve výrobcích z PVC a v prachu v interiérech. Článek varuje před používáním ftalátů.
V další práci by mohli autoři navrhnout nějaký postup, jak se používání ftalátů vyhnout, navrhnout nějaké řešení a diskutovat možnost. Existují alternativní látky? Proč již nebyly ftaláty nahrazeny dávno? O jejich škodlivosti se ví poměrně dlouho.
English Synopsis
PVC and contamination of the indoor space of buildings by toxic phthalates

Recently, healthiness of the indoor space of buildings has been discussed more and more often. One of the points of view has been also presence of toxic substances, released into the indoor space from materials used for construction and design of the rooms, and from furniture. The most questionable materials include certain plastics, and, among them, especially polyvinyl chloride (PVC). Among other things, phthalates (used as plasticizers for PVC) may be released from this plastic. The Arnika Association commissioned analyses of 5 samples of floorings and 3 samples of wallpapers made of soft PVC. Phthalates were found in all the samples, in the range from 4.85 to 17.03 % of the product weight. In two of the samples, di-(2-ethylhexyl)phthalate (DEHP) was used as the plasticizer. DEHP will be banned in the European Union from 2015, together with 3 further phthalates. The remaining samples contained di-isononyl phthalate (DINP) and di-isodecyl phthalate (DIDP). These phthalates will not be banned, but they are also questionable from the point of view of health impacts. Four years ago, the Arnika Association took also samples of dust inside various buildings. Phthalates were found in all of them. The highest phthalate concentration was found in dust from a school dining room with flooring made of PVC. Presence of certain phthalates in dust is risky especially for young children. Phthalates are related to allergies (BBP, DEHP, and DINP) and asthma development (DEHP) in children.

 

Hodnotit:  

Datum: 18.11.2013
Autor: RNDr. Jindřich Petrlík, Arnika PrahaMgr. Jiří Kristian, Arnika OstravaRecenzent: Doc. Ing. Vladimír Kočí, PhD, VŠCHT Praha



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (1 příspěvek, poslední 23.01.2016 08:45)


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama

Rádce Rigips

Partneři oboru

logo Condecor Construction logo Thomsit logo CEMIX logo KNAUF

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czPlovoucí toalety s rostlinou čističkou odpadních vodVeletrh FOR ARCH poskytne návštěvníkům odborné poradenství zdarmaBudovy odolné proti zemětřesení: Inspirace z kokosových ořechů