Partneři projektu Regenerace domů

logo Weber
logo Thomsit Ceresit
logo PCI



Možnosti instalace protipožárního zabezpečení v památkových objektech

Datum: 28.3.2016  |  Autor: Ing. arch. Ondřej Šefců, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze  |  Recenzent: doc. Ing. arch. Josef Hrabec, CSc., VUT Brno

Instalace systémů protipožární ochrany v památkově hodnotných objektech představuje často velmi specifickou úlohu. S ohledem na hodnotu historických staveb, jejích částí, uměleckou výzdobu atd., nelze mnohdy použít standardní způsoby instalace, ale je nutno hledat funkční, cenově dostupné a zároveň podstatu památky nepoškozující metody. Přednáška vychází se systematického sběru různých zajímavých i atypických řešení na objektech kulturní povahy u nás i ve světě. Jejím cílem je ukázat, že instalace potřebných zařízení je proveditelná téměř všude, že používané metody jsou často velmi jednoduché a dostupné a zároveň to, že naše obava z estetické újmy na památkách při provádění tohoto zabezpečení je mnohdy zbytečná.

Úvodem

Historické památky představují nesmírně pestrou škálu stavebních typů, použitých materiálů, provedených úprav i způsobů funkčního využití. Z toho vyplývá, že aplikace technických norem a předpisů může být u jednoho objektu bez problémů a jinde může jít o hledání svízelných kompromisů. Je nutné brát v potaz, že u řady historických staveb jsou mnohdy předmětem ochrany konstrukce, materiály či povrchy, jejichž hodnota není na první pohled zřejmá, a které mohou být relativně snadno nevratně poškozeny. Z toho vyplývá potřeba vyhledávat v případě instalace protipožárních opatření v prostředí kulturních památek atypická řešení, využívat důsledně technické inovace i zkušenosti ze zdařilých realizací a to jak v tuzemsku, tak v cizině. Je však zároveň zcela nezpochybnitelné, že právě objekty kulturních památek s ohledem na jejich hodnoty (či hodnoty v nich uložené) je nutné vybavit spolehlivými a účinnými systémy protipožárního zabezpečení. Je tedy bytostným zájmem památkové péče, aby provedená opatření byla účinná, spolehlivá a v souladu s hodnotou objektu.

Podklady a východiska provádění protipožárních instalací

Základním podkladem pro provedení zdárné protipožární instalace (a pochopitelně i dalších opatření, souvisejících se snížením rizika požáru, s hašením, evakuací osob a materiálu atd.) je podrobná a kvalifikovaná znalost objektu, resp. nejen vlastního objektu, ale i jeho souvisejícího okolí. S ohledem na předmět zkoumání a kvalitní řešení je vhodné soustředit následující informace:

  1. Stáří objektu a jeho hlavní vývojové fáze a přestavby. Zejména u objektů, které nevznikly v jedné stavební etapě, ale postupným vývojem, je základním podkladem stavebně – historický průzkum a na něj navazující stavebně – technický průzkum. Samozřejmým předpokladem je i kvalitní zaměření objektu.
  2. Použité materiály na stavbě a to jak u nosných konstrukcí, tak výplňových. Dále je potřeba získat informace o případných skrytých konstrukcích – stropní trámy, hrázděné příčky, vložené trámy a trámové výměny (zejména v krovech a blízkostech komínů), dutiny ve zdivu, trasy starších rozvodů a případně průrazů ve stropech, klenbách, nosném zdivu atp.
  3. U řady kulturních památek je třeba se dále zabývat popisem a definicí uměleckých a umělecko-řemeslných děl v objektu – malby na stěnách, sochařská výzdoba, malované stropy, řezbářská díla, štukatérské práce apod. Vedle děl prezentovaných (viditelných) je třeba zpracovat informace o místech s potencionálním výskytem umělecké nebo umělecko-řemeslné výzdoby. Těmito místy mohou být nosné stěny, podhledy, dutiny ve stropech, dutiny ve zdivu, podlahové vrstvy atp. V případě pochybností lze tyto informace doplnit podrobnou obhlídkou, sondáží či podrobnějším restaurátorským průzkumem.
  4. Přehled o způsobu zajišťování údržby objektu, jeho četnosti, případně akcích zde pořádaných (a to jak pravidelných, tak nárazových).
  5. Je velmi vhodné, když jsou informace k objektu uspořádány vhodnou formou do přehledného elaborátu. Důležitá je pravidelná aktualizace údajů, resp. konfrontace zanesených informací a reality. V objektech památek, zejména v památkových areálech, je velmi žádoucí provádět pravidelné obhlídky (za účasti správy objektu, památkářů, projektantů či specialistů, případně preventistů z hlediska zabezpečení proti požáru). Prohlídky a šetření je třeba definovat zápisem, velmi žádoucí je i pořízení fotografické dokumentace (případně video dokumentace).
  6. Návaznost sousedních budov a terénu v okolí budovy, zejména jeho spádu, převýšení, únosnosti terénu apod.
  7. Další objekty nebo vlivy v okolí budovy, zejména zeleň, přístavby, provizorní objekty, sezónní objekty, skládky.
  8. Umístění a kvalita inženýrských sítí, dále je třeba zkoumat kanalizace, žumpy, septiky, jámy, jímky, vodovody, studny, rybníky, požární nádrže, řeky a potoky.
  9. Znalosti lidí obeznámených s místní situací.

Možnosti provádění instalací

Na objektech kulturních památek jsou obvykle při úpravách instalovány všechny druhy inženýrských sítí a rozvodů, což je mnohdy obtížné skloubit s ochranou objektu a technickými požadavky na tyto instalace. Vedle „standardních“ rozvodů (silnoproud, voda, kanalizace, topení, plyn) se v posledních dvou desetiletích mimořádně rozšířily požadavky na slaboproudé rozvody, zejména datové kabely. Objem těchto vedení je v některých případech (adaptace na kancelářské budovy) překvapující. Snadno tak vznikne situace, kdy si jednotlivé rozvody „konkurují“ (předpisy na vedení např. elektro × plyn, silno × slabo proud) a dochází k enormnímu nárůstu požadavků na průřezy kabelových tras. Jde jak o svislé či vodorovné drážky, průrazy nosným i výplňovým zdivem, průchody stropy, klenbami, prostorem krovů, sklepů atd. Z těchto důvodů se stále častěji v památkové praxi hledají alternativní způsoby provádění rozvodů a to zejména takové, které nezpůsobují nevratné (zásadní, devastující) zásahy do hodnotných částí budov. Takových náhradních řešení je praxi podle typu budovy a jejího provedení celá řada, je možno zmínit následující způsoby:

  • využití prázdných a nefunkčních komínových průduchů, či sopouchů
  • využití starších tras rozvodů a průrazů,
  • využití dutin v podlahách (vhodné zejména u dřevěných trámových stropů, či násypů na klenbách),
  • využití podružných prostor, kde je možno vést některé inženýrské rozvody po stěnách, či zavěšené pod stropem,
  • provedení rozvodů v prostorech krovů – zde je ovšem třeba dbát důsledně na to, aby nedošlo, u hodnotných krovů, ke znehodnocení technickému (instalací) či estetickému,
  • u rozsáhlých areálů se někdy budují v podlahách jakési kolektorové trasy, které umožňují uložení obvykle páteřních rozvodů; je výhodné, pokud jsou tyto trasy nějak přístupné (přes montážní otvory, průlezné apod.), což umožní případné opravy,
  • vedení rozvodů ve (na) vestavěném mobiliáři – takto lze většinou využít napevno vestavěný mobiliář (např. objekty archivních regálů, skladové prvky, knihovny atp.).

Pro instalaci centrál, rozvodných skříní, datových center atp. připadají v úvahu především následující způsoby:

  • osazení do vlastní samostatné niky, vysekané do zdiva – obvyklé řešení, jeho výhodou jsou minimální nároky na prostor, napojení na sítě a možnost snadného zakrytí; mnohdy však může být intervence do zdiva nežádoucí,
  • pokud je zásah do zdiva či konstrukce objektu nevhodný, je možné uvažovat o vybudování samostatné konstrukce, buď spojené s vlastní zdí, případně solitérní; tato konstrukce může být buď zakomponována (maskována) jako okolní vybavení, nebo může zůstat v utilitárním technickém provedení – to záleží na kontextu okolí a požadavcích na úpravu dotčených prostor.

Provádění kabelových tras a rozvodů představuje patrně nejkomplikovanější část instalace protipožárního zabezpečení. Možnosti provádění vycházejí z dispozice objektu, jeho památkové (umělecké) hodnoty, požadavků provozních, finančních atp. I zde se nabízí a v praxi jsou využívány různé metody provádění, které se často kombinují. Pro přehlednost můžeme uvést především následující způsoby:

  • vysekaná drážka ve zdivu – tradiční způsob, jehož výhodou je skryté vedení, ochrana kabelu a jeho dobrá fixace; u kulturních památek může vyvstat problém, že dochází k narušení zdiva i jeho povrchu, může dokonce dojít k poškození umělecké výzdoby, umělecko-řemeslných detailů a povrchů (k nim patří třeba i velmi kvalitní tvrdé omítky, omítky kletované, archaické omítky – gotické, renesanční, barokní atp.)
  • vedení po povrchu zdiva nebo stavebních konstrukcí – tento způsob umožňuje řešit provedení rozvodů zejména tehdy, kdy by vysekání drážek bylo nevhodné či neproveditelné – jde většinou o následující případy:
    • lícové zdivo cihelné nebo kamenné (zejména kvádříkové),
    • omítky s uměleckou výzdobou, či umělecko-řemeslným zpracováním, sgrafito
    • omítky historicky cenné, speciálně zpracované (kletované, leštěné),
    • umělé mramory, inkrustace, obklady z papíroviny, zlacené povrchy, povrchy se štukovou výzdobou či tapetované,
    • stěny z betonu, oceli, litiny atp.
  • vedení v dutinách a podřadných prostorech – v tomto smyslu jsou zejména využívány dutiny pod podlahami u trámových stropů, prostory v násypech nad klenbami, dutiny v podlahách pod půdami, prostory krovů, suterény (pokud tyto prostory samy o sobě nejsou historicky či architektonicky významné),
  • vedení v rámci mobiliáře, vestavěných konstrukcí, pomocných konstrukcí či prostřednictvím jiného technického vybavení.

Většina instalací je zakončena koncovým prvkem, obvykle ve formě čidla, či nějakého jiného technického zařízení. I když jde obvykle o objekty menších rozměrů a neutrálního designu, může být jejich umístění a instalace doprovázená spory. Ze strany zástupců památkové péče může být vnímáno osazení např. čidel EPS na malovaný trámový strop jako estetická újma, narušují zdárnou obnovu objektu. Podobné spory mohou souviset i s umísťováním předepsaného značení únikových cest, plánků, mobilních hasicích přístrojů a dalších souvisejících prvků. I těmto instalacím lze přistupovat rozdílným způsobem. Je jistě možné a vhodné hledat cesty jak (převážně estetické) narušení historického objektu eliminovat, ale zároveň je třeba se držet jasné zásady, že jakékoliv estetické ohledy by neměly být důvodem pro takou instalaci, která by narušila funkčnost protipožárního systému, znemožnila orientaci, případně zkomplikovala dohledání mobilních hasicích prostředků či nějakým jiným způsobem bránila rychlé a úspěšné identifikaci požáru, evakuaci osob a majetku či vlastnímu hašení. Ohledně instalace těchto koncových (viditelných) prvků lze nastínit určité zásady a možné přístupy:

  • je možné zcela rezignovat na jakékoliv maskování, ukrývání či kapotování koncových prvků; zkušenosti z řady tuzemských i zahraničních objektů ukazují, že estetická újma takto vzniklá nemusí být nijak dramatická, resp. nemusí být téměř žádná, protože (až na výjimky spíše řemeslně nezvládnuté) většina diváků a návštěvníků památek tyto prvky v rámci prohlídky vůbec nevnímá, či vnímá je zcela okrajově,
  • v případě výrazných kontrastů mezi podkladem a čidlem (např. tmavý trámový strop × bílý kryt čidla) je snadno proveditelné barevné přizpůsobení čidla k podkladu (pracovně nazýváno „mimikry“), resp. jeho krytu; tato úprava nesmí narušit funkci čidla a je třeba jí provést se souhlasem dodavatele či výrobce tohoto prvku; vlastní provedení je však velmi jednoduché, barva se buď tupuje štětcem nebo stříká a účinek je překvapivě silný, prvek na pohled vlastně „zmizí“; barevné přizpůsobení podkladu se vyplatí i u rozvodů tažených po povrchu, pro tento účel jsou praktické třeba měděné nebo plastové trubky, nepříliš vhodné jsou standardní plastové lišty,
  • v objektech, kde je převaha umělecky zpracovaných ploch (např. stěny pokryté freskami, nástropní malby), či mají plochy stěn vynikající umělecko-řemeslné zpracování (např. umělé mramory) a je možno volit velmi flexibilní řešení a tím je využití samostatných (samonosných) konstrukcí (pracovně zvaných „totemy“), na nichž může být provedena instalace jak čidel, tak směrovek, plánků, mobilních hasicích přístrojů apod.; tyto konstrukce, s designem podřízeným konkrétnímu prostoru, technicky ani opticky neruší v celkovém vyznění vlastní historický či umělecký objekt a zároveň mohou dobře splnit požadované parametry.

Je pochopitelné, že všechny uvedené metody je možné různě kombinovat a využívat jejich výhody a eliminovat nevýhody. Při všech debatách ohledně protipožárního zabezpečení je třeba mít na paměti, že případně ztráty na památce spojené s jejich instalací jsou ve většině případů zcela zanedbatelné oproti ztrátám v případě, že by objekt zasáhl požár. S tímto vědomím je třeba vést jednání a vytvořit všechny podmínky pro to, aby instalace byla nejen esteticky přijatelná, ale především dokonale funkční.

 
English Synopsis
Historical buildings fire safety precautions options

The article is based on experiences with interesting fire safety solutions in historical buildings in the Czech Republic and abroad. It shows that fire safety precautions are possible almost everywhere. They are usually quite simple and affordable and without fear of aesthetical damage as well.

 

Hodnotit:  

Datum: 28.3.2016
Autor: Ing. arch. Ondřej Šefců, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze
Recenzent: doc. Ing. arch. Josef Hrabec, CSc., VUT Brno



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


 
 

Aktuální články na ESTAV.czV centru Karlových Varů má vzniknout moderní dopravní terminálPřírodní tepelná izolace, která roste z odpadu5 nápadů, jak snížit hladinu hluku v nemocnicích