Stavební neprůzvučnost

Apparent Sound Reduction Index
Autor: Ing. Jiří Nováček, Ph.D., Stavební fakulta, ČVUT v Praze
následující text předchozí text
Obr. 14
Obr. 14 – Vybrané cesty přenosu zvuku mezi místnostmi

Celkový přenos zvuku mezi místnostmi in-situ (na stavbě) je na rozdíl od laboratorní situace podle ČSN EN ISO140-1 ovlivněn nejen přímým přenosem zvuku přes vlastní dělicí prvek, ale též bočními přenosovými cestami. Ty zahrnují jak přenos stavebními konstrukcemi (např. bočními stěnami, podlahou a stropem), tak nepřímý přenos vzduchem (např. průběžnou mezerou v podhledu). Zvýšený přenos akustického výkonu mezi místnostmi oproti laboratoři má za následek zdánlivé zhoršení zvukově izolační schopnosti dělicího prvku. Zavádí se proto nová veličina, která se nazývá stavební neprůzvučnost a podobně jako neprůzvučnost je určena vztahem:

vzorec 39[dB](39)

 

kde Wt je přenášený akustický výkon pro přímý přenos a Wt,ij pro boční přenosovou cestu ij, R je neprůzvučnost pro přímý přenos a Rij je neprůzvučnost pro boční přenosovou cestu ij. Index i označuje boční konstrukci v místnosti zdroje (na kterou dopadá akustický výkon) a index j boční konstrukci v místnosti příjmu (ze které je akustický výkon vyzařován). Podle ČSN EN 12354-1 se index i značí velkým písmenem v kombinaci s pořadovým číslem příslušné konstrukce (tedy pro boční prvky „F1“ až „F4“, pro dělicí prvek „D“). Pro index j se používají malá písmena. Tak tedy například pro boční přenos zvuku z prvku „F1“ do dělicího prvku „d“ se neprůzvučnost označí RF1d. Obvykle se uvažuje celkem 13 přenosových cest (jedna přímá a tři boční přes každý ze čtyř styků podle obrázku). Přenos zvuku přes zadní stěnu místnosti zdroje se zanedbává. Na obrázku jsou modře zobrazeny boční přenosové cesty pro jeden styk a červeně je zobrazen přímý přenos zvuku. Podle ČSN EN 12354-1 se neprůzvučnost pro boční přenos určí ze vztahu:

vzorec 40[dB](40)

 

kde Ri, resp. Rj je neprůzvučnost bočního prvku i, resp. prvku j a člen Dv,ij+Dv,ji/2 je směrově průměrovaný rozdíl hladin rychlosti ve styku, Ss je plocha dělicího prvku a Si, resp. Sj je plocha bočního prvku i, resp. prvku j. Uvedený vztah vychází z předpokladu, že neprůzvučnost pro boční přenos je nezávislá na směru. To však platí pouze pro ohybově tuhé (těžké) stavební prvky s dostatečně nízkým kritickým kmitočtem (ležícím mimo zvukově izolační pásmo).

V běžných stavbách s těžkými stavebními prvky (včetně dělicích) je podíl bočního přenosu na celkovém přenosu zvuku mezi místnostmi přibližně 30 až 50 %. Z prvního vztahu tedy vyplývá, že stavební neprůzvučnost je v takovém případě o 2 až 3 dB nižší než neprůzvučnost vlastního dělicího prvku. To prakticky odpovídá ČSN 73 0532, podle níž lze váženou stavební neprůzvučnost prvku odhadnout ze vztahu:

w = Rw − k1[dB](41)

 

kde k1 je empirická korekce závislá na bočních cestách přenosu zvuku (v běžných masivních zděných a panelových stavbách se rovná 2 dB).

Způsob stanovování vážené stavební neprůzvučnosti w korigováním vážené neprůzvučnosti dělicího prvku Rw je sice praktický, ale může vést k chybné představě, že přímý přenos zvuku je vždy významnější než přenos boční. V mnoha případech (zejména při použití lehkých dvojitých dělicích prvků) tomu může být přesně naopak. Je důležité si uvědomit, že neprůzvučnosti pro všechny přenosové cesty (přímou i boční) mají stejnou váhu a že výsledná stavební neprůzvučnost nemůže být nikdy vyšší než nejnižší z nich – viz vztah (39).

 
následující text předchozí text
 

Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk 

 
 

Aktuální články na ESTAV.czTak jde čas s D11 - hradecká dálnice v datechV Plzni se staví a plánují stovky nových bytů, více než před krizíStřešní krytiny pod drobnohledemDruhá výzva dotace „Dešťovka“ je za dveřmi